Chtěl jsem psát o všem

Chtěl jsem psát o všem

 

Chtěl jsem psát o všem ...

O tom jak jsi nesla květiny,

jak si vítr pohrával s cípem tvého šátku

když ubíhaly vteřiny

a jak dával jsem ho na přihrádku

u naší postele ...

 

Jak travou jsme se brodili

a jak přelézal jsem vaši branku

když padal podzim ...

 

Jak zaštěkal pes a vzbudil rodiče

a tvůj táta vyběhl ven

a křičel na mě a ty ses smála

tam za oknem a za závěsem

tehdy brzo zrána ...

 

A jak rosa skropila ti víčka

když probudila ses na louce

a potom jsi tančila,

bys byla vílou odmalička ...

 

Jak se ti posadil motýl

na hedvábnou dlaň

a tys ho chtěla políbit

on jak plachá laň

uletěl po větru ...

 

Chtěl jsem psát o všem ...

Jak básník William Brown skočil z okna

a tys mu předtím tiše v duchu vetkla

pod sny a pod vzpomínky

neslyšné odpuštění ...

 

A ty ses nedívala dolů

na ty trosky co zbyly

z jeho hrdých očí,

z jeho snových hradů

a vzducholodí nekonečnosti ...

 

Jenom jsi zavřela okno

a zatáhla závěs

Chtěl jsem napsat všechno ...

 

A jak starý pan Wotts

zapomněl doma brýle

co zdobívaly jeho nos

a on uklouzl na dlažební kostce

protože moc neviděl

a čelem dopadl na roh bryčky

chlapce, který neodjel ...

 

Ten chlapec ho zvedal

a tys šla kolem a dřív než kdo jiný

vědělas že už ho zvedat nemusel ...

a potom mléčné paprsky

rozlily se smuteční síní

a někdo našel v náprsní kapse

starého pana Wottse

maličké brýle ...

 

Chtěl jsem psát o všem ...

Ale už nemám komu.

 

Zhasněte hvězdy, Vesmír i čas

vysušte vláhu a spalte mráz

a až padne úsvit na tvou branku

už ji nebudu přeskakovat ...

---