Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

těžko je mi

25. 02. 2004

613

Autor

zelena_zelva

Těžko je mi v poutech mého těla, těžko je mi.

Nemohu dál než na okraj své skořápky.

V půlnoční hodinu marně každou noc čekám,

že s dnem skončí i souživá tíseň ze zítřka.

Nemohu k tobě, rybko moje zlatá,

nečekej, já nepřijdu.

Nemohu a přece tolik chtěla bych.

Ruce mám svázané provazem studu, viny a úzkosti,

v ústech mám roubík, jímž sama sobě lžu.

Nikdo mne plavat neučil,

a tak po kotníky brouzdám se na břehu

a vyhlížím soudce lidských údělů,

až ztrestá sudičky moje.

Nedočkám se,

dřív slzy zaplaví mé plíce

a já nenadechnu se již více…

A přece chce se tolik žít… to pro tebe, rybko moje zlatá!

Mě se to zase dost líbí. Vidím v tom příslib... Myslím, že se můžeš propsat k velmi dobrým věcem. Jenom, když už Ti náhodně (doufám, že náhodně) vyjde rým mé plíce/již více... tak bych to změnil. Jako rým je to dost slabé a i obsahově plytké.. kazí zbytek básně. Když už se objeví rým v nerýmované poezii, tak by měl být jako blesk z jasného nebe. Ale jinak pěkné.

Rowenna

26. 02. 2004

Dát tip

Líbí se mi metafora téhle básničky - je vcelku originální, jak se přirovnáváš k té želvičce. :-)

WiruZ

25. 02. 2004

Dát tip

takove nijake.....vis co kazdej to zname....tak proc o tom psat a kdyz uz tak originalneji....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.