Muž, jenž víckrát nepoběží

Co to tu leží?

Ach bože,

nohy ...

Leží tu v písku

na pobřeží

a patří muži

jenž víckrát nepoběží ...

V tratolišti krve

mezi pískem

a hnijící zdechlinou

leží dvě oči

rozmačkané

a přece zakryté

květinou ...

Růží co bíle vykvetla

a je jich tu víc – hle!

I mezi rozdrcenou kaší

žeberních kostí

i zde z písku raší

bělostný květ ...

A dívej!

Zdobí i ret

toho ubožáka ...

Ne, to není ret,

to je jen puklina v břiše ...

A z břicha kromě střev,

roste další květ ...

Vítr odnese ten odér smrti

daleko od pobřeží

od muže ...

jenž víckrát nepoběží ...

Vykvetly růže

z jeho smrti ...

kdo za to může

že čas tak letí

bez nohou sám ...?