Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

KAMENY

01. 03. 2004
3
0
1704
Autor
mener

 

KAMENY

květy skal

oči hvězd

pěsti magické noci

mozaika na bříšku

rostliny

otvírá bránu

cestu absolutní ulity

 

do úst život vkládám

do těla proudím

s kameny splývám

z pupku raší květ

a myšlenka jak spirála

červená a bílá

protíná labyrint

mizí v černi univerza

a z temnoty světla

Pán přišel

vložil ruce na mou hlavu

 

jen siluety na pokraji noci

tančí svůj sen

pak zažene je slunce

a pošle mrtvé spát

 

KAMENY

a prach jsme

a v prach se obrátíme

matka nás obejme

matka nás sevře v náručí

a s matkou splyneme

a matku oplodníme

životem tryskajícím k nebi

jsme těly

jsme jedno tělo

jsme kapky světla

a světlo samo

jsme gejzír kapek světla

jsme duha

na jejím konci

čeká hrnec zlata

jsme konec duhy

jsme začátek duhy

a jsi duha

a jsi hrnec zlata

a jsem duha

a jsem hrnec zlata

jsme strom

spojujeme nebe a zemi

jsme země

v zemi máme kořeny

jsme nebe

k nebi vztahujeme ruce

jsme vrba

a naše větve smutek

a naše větve krása nás

hladíme zemi

větvemi se o ni opíráme

jsme vrba

jsme kmen

neseme zády nebe

jsme nebe

objímáme kmen

jsme vítr

a vítr cuchá vrboví

odhaluje krásu kmene

jsme vítr

rozprostíráme se prostorem

jsme vírem v tůni těla

a jsme prostorem

a prostor je my

prostupujeme se

náležíme si

jsme vichrem

jsme lesem

jsme stromem v lese

jsme čas

nejsme minulost

nejsme budoucnost

nikdy jsme nebyli

a nikdy nebudeme

navždy jsme

jsme začátkem a koncem duhy

a na konci je hrnec zlata

a jsme kameny

jsme hvězdy

jsme orel

žijeme nebem

žijeme zemí

jsme had

jsme vědomí

jsme ucelený kruh

bytí a vědomí

je nic

je všechno

a jsme ryzí bytí

a jsme jedno vědomí

a jsme nic

a jsme všechno

jsme pramen

stékající do údolí

jsme řeka

říční tok

jsme moře

jsme mrak amorfní drak

v kapkách se navracíme zemi

stékáme po úbočích hor

jsme slzy

plníme vrásky krajiny

razíme cestu do údolí

proudem tvarujeme skálu

vůlí nám skála dává spád

jsme horská bystřina

vrýváme jizvy

do tváře kamene

vléváme se do koryta řeky

jsme řeka

jsme říční delta

jsme moře

oceán

jsme příboj

útes

skála

jsme kámen

jsme touha uzavřená v pěst

jsme bytí

jsme jednota

a v kameni

a v slunci

a v nás je lotosový dům

jsme šaman

jsme zvuk bubnu

v lotosovém domě

je lotosový dům

v lotosovém domě

jsme my

jsme okvětím

jsme membránou

jsme rezonancí svého hlasu

násobíme jeho sílu

rozeznívá nás

jeho zvuk námi roste

jsme hlas

jsme extáze

jsme strom

jsme strom baobab

do naší koruny

chodí slunce spát

jsme míza

horká a rudá

kolujeme stromem

jsme baobab sám

míza prýští z větví

odkapává z nich

je jako krev

je stejně červená

a z každé její kapky

roste nový strom

a každý strom jsme my

a každý žije ven

a každý žije dovnitř

každý strom

má kořen v zemi

a každý strom

roste k obloze

přes řeku kruhu

baobaby hledí

jen hledí

v každé třísce

se usazuje čas

sedá pomalu

jako kal nebo prach

ale sedá jistě

a my jsme čas

a prach jsme

a v prach se obrátíme

a v každé koruně spí slunce

a každý strom je žebřík do nebe

v každém dřímou

Filemon a Baucis

jsme strom

jsme začátek a konec

jsme alfa a omega

jsme Filemon a Baucis

jsme řeka

jsme květy hor

jsme kult rostliny

a jsme dolmeny

jsme začátek a konec duhy

jsme kameny

 

 

 

 

 


mener
02. 03. 2004
Dát tip
děkuji za kritiky :) fakt to není báseň - je to přibližný (a zkrácený !!!) přepis kyselinové mantry, jejíž slova plynula několik hodin... lyryku sorry, ale tady si mimo ty :)

Rowenna
02. 03. 2004
Dát tip
Mantra - já jsem to věděla. :-)

Rowenna
02. 03. 2004
Dát tip
No jo, snad, že si je sama tvořím. :-)

Niko
01. 03. 2004
Dát tip
trochu moc dlouhý a k zamyšlení na mě... promiň, nějak jsem to nezvládla... ale to, co jsem zvládla, je klasa...

Jiljí
01. 03. 2004
Dát tip
Jsme jsme jsme jsme.. kolikrát já už tohle viděl, ať už jsou ta přirovnání k jakékoliv psychárně..

Rowenna
01. 03. 2004
Dát tip
Je to jak mantra. A je to zvláštní a zajímavé.

vesuvanka
01. 03. 2004
Dát tip
Je to nadherna basen k zamysleni. Vracim se k ni. Davam tip.

Lyryk
01. 03. 2004
Dát tip
báseň se mi zdá zatuchlá až běda .-)) sem tam se blýskne nápad, ale asi nevědomý, neboť na proudu chrlení není možné se nápadu vyhnout; kdyby báseň byla postavena na zpěvnosti, namítal bych méně, takhle je to půlka chleba namazaná na okraji řezu máslem...

Lyryk
01. 03. 2004
Dát tip
s_b: .-))) to by mohl říct každý .-))) že je dobrá, ale proč?? je tam tolik klišé, genitivních metafor, výčtů, které nemají s poezií a s nutností hutného sdělení nic společného; neupírám tomu ušlechtilost záměru, ale kde je estetická působnost?? to můžu jít na kázání a od moderních mladých kazatelů přesně tohle uslyším .-))) doufám, že nikoho neštvu, protože mně jde jen o věc, klidně se nechám argumenty přesvědčit o opaku...

Lyryk
01. 03. 2004
Dát tip
s_b: tedy postupně .-) nezapomeňme, že báseň se jmenuje "KAMENY"; květy skal ///zdařilá metafora oči hvězd ///očima hvězd mohou být snad meteority, jinak by oči hvězd měly spíš někde viset, takhle to svádí k logice, že jde o metaforu kamenů pěsti magické noci ///no budiž, stále tvarová metafora, ale nic nelogického... mozaika na bříšku ///velmi pěkné rostliny ///rostlinou je tu celek země, jak myslím jest i dále potvrzováno... otvírá bránu ///nevyjádřeným podmětem je tedy zatím kdosi ON, demiurg, bůh sám, ten, kdo otvírá bránu (svatý Petr?) cestu absolutní ulity ///otvírá zároveň cestu absolutní ulity (tedy útěchy a bezpečí příp. jistoty) ////již po první strofě jsem byl vnesenou logikou sdělení nedůvěřivý; kameny bůh (demiurg) otevírá vstup k jistotám nebo k jistotě; ovšem proč kameny? do úst život vkládám ///kameny do úst život vkládám; v čem tkví změna podmětu?? pro najednou já? jedině snad půjde o moji malost proti velkému demiurgovi... do těla proudím /// já energie, žádná metafora... s kameny splývám /// jsem neznatelný, pakliže od kamenů nerozeznatelný... z pupku raší květ ///země byla rostlinou a nyní je mým pupkem; zatím ničím neodůvodněné... a myšlenka jak spirála ///myšlenka je zde podmětem, identifikovaná nejspíš jako pozorovaná entita červená a bílá ///možná slovanská, toť úhlavní barvy její trikolóry... protíná labyrint ///labyrint, čí koho, čeho??? mizí v černi univerza ///prchají myšlenky a zatím nevíme proč... a z temnoty světla ///paradox nám to nijak neosvětlí, snad trocha nějaké naděje... Pán přišel ///takže jde o naši vystrašenou malost, náš Pán přišel, zatím ovšem stále ničím neznatelný, to jen vypravěč to tvrdí... vložil ruce na mou hlavu ///důkaz pocitem... jen siluety na pokraji noci ///a změna, zázrak symbolizovaný odkrojením asociace, střihem, potvrzena naše malost proti Pánovi, nicméně vypravěč naznačuje, že nyní vidí cosi objektivněji, sebe jako siluety, jež byly původně já... tančí svůj sen ///siluety jako objekty či předměty jsou uzavřeny do své pohybové meditace pak zažene je slunce /// náhle však osvíceny až zapáleny září (Pána?) slunce, jež zde metaforicky působí velmi kýčovitě; slunce je symbolem pohanského polyteismu, tak jakýpak "Pán", který je v tomto významu jen jeden... a pošle mrtvé spát /// paradox, opět zdůrazňující úlohu Pánova zázraku... /////shrňme si první část; On se nějak neznatelně jeví mému já, které ovíceno takřka fyzickou přítomností Pána (prostřednictvím zázraku) mi umožní vidět "je" (siluety) objektivněji...; motiv kamenů jako paradoxní prostředek "neznatelnosti" mi říká, že jsem hlupák, neviděl jsem jeho přítomnost do poslední chvíle, ale jakmile Pán přišel všechno se v dobré, ne mým přičiněním, obrátí... mám pokračovat??.-)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru