Smrt lyžařky

Můj prapředek byl blázen,

lyžařskej šílenec,

na svých prkýnkách on sjížděl

fakt každý kopec,

až jednou vlít do stromu,

když letěl černou jako běs,

pak jeho duše stoupá

přímou čarou do nebes...

I já však byla blázen,

lyžařskej šílenec,

zjistila jsem že sjezdovky

jsou senzační věc.

A chtěla jsem na nich

sjet i nejprudčí kopec.

Na lyžařským kurzu

mi úča říkala,

že na tyto věci jsem fůrt

ještě dost malá,

vybodla jsem se na ni,

ať mi vleze na záda.

Proč mi v tom tolik brání,

když mám nebezpečí ráda?!

Zelenou jsem sjela,

bylo to jako nic,

trošku jsem se bála,

a u modrý už víc,

červená je horší,

však sjela jsem ji též.

A cosi mi říkalo:

"Běž na černou,běž,běž,běž!"

Váhala jsem půl dne,

pak jsem se odvážila,

bylo to vzrůšo co jsem

ještě nezažila...

...Vtom však,u sta hromů,

já dostala jsem smyk,

a vpálím do stromu,

ten jen slabě kvík...

Pravdu měla úča,

radila:"Nejezdi jak běs!",

Takto přemítám já,

když stoupám vzhůru do nebes...