NADĚJE

Stojím bosa v plačící trávě

a připadám si jako ptáče, které vypadlo z hnízda

a už nemá pro koho žít.

Závoj nicoty mi spadá na ramena

a mé myšlenky plují pryč.

Náhle vidím padat hvězdu a nicota mě opouští.

Jsem sama a přitom se ztrácím v davu,

v davu zapomnění a úzkosti.

Slyším hlasy, které mne ničí.

Co dělat? Chci být zas úplně sama.

Vtom padám stále hlouběji do jámy,

která nemá dna.

Snažím se zachytit stěn,

ale hlína mi prokluzuje mezi prsty.

Prosím, zachraňte mě někdo!

Najednou vidím v dálce světlo

a kolem mě je spousta lidí, kteří se smějí.

Co se to děje? Nikdo mi neodpoví,

ale najednou vidím zcela jasně.

Ne, není to světlo, to kvete naděje.