Bez mobilu není stylu

  Přišly tiše a nenápadně. Možná jste si jich zpočátku ani nevšimli, ale byly tu a z několika málo jedinců se rozšířily na celou populaci a zapustily své dlouhé kořeny hluboko do ní.

  Jěště před několika málo lety důležitý pan podnikatel v obleku, který vlekl přístroj o velikosti batohu s plnou polní a mluvil do něj, sklidil jenom pobavené pohledy okolí a více či méně tlumený smích.

  A dnes? Nic nenormálního. Telefony se zmenšily, jsou o několik funkcí bohatší a dají se pořídit v takové barvě i provedení, jaké si jen člověk dokáže vymyslet.

  Stačí nastoupit do autobusu a hned se můžete přesvědčit, jak široké spektrum populace už toto utržené sluchátko vlastní.

  Jen se zaposlouchejte a za chvíli se z některé strany jistě ozve :

A nebo : “Jo, vole, na dýzu. Přiď vole, bude sranda. Ty seš teda vůl, vole...”

  Ostatní cestující alespoň horlivě píší zprávy nebo hrají hry a dávají hlasitě najevo své rozčarování z toho, že jejich roztomilé letadélko bylo už podruhé sestřeleno. Mezi oblíbené kratochvíle patří také porovnávání vyzváněcích melodií, pokud možno co nejhlasitěji.

  Mobily zkrátka vlastní všichni – od dětí na základní škole až po důchodce. Pro mladé lidi se staly nezbytným módním doplňkem, jako třeba barevné brýle nebo piercing v pupíku. Zkrátka vznikl nový módní trend a zřídka potkáte někoho, kdo mu nepodlehl.

  Někteří jedici se dokonce řídí známým staročeským příslovím : Kolik mobilů vlastníš, tolikrát jsi člověkem. Takže mají jeden na pravém uchu, druhý na levém a upřímně litují, že nemají další ruku, aby si při tom mohli alespoň napsat nějakou tu zprávičku.

  S mobilním telefonem se však také objevil ojedinělý kulturní úkaz – je to totiž jediná věc na světě, se kterou se muži nechlubí, že ji mají největší, ale naopak nejmenší. V žádném jiném případě se s tímto jevem zaručeně nesetkáte.

  Přesto, když vidím dvojici lidí procházejících se spolu a mluvících při tom každý do svého telefonu, projede mnou podivný pocit a mimoděk mě napadne oblíbené rčení našich spoluobčanů důchodového věku : Kam jen ten svět spěje....

  Kam? Na to není tak těžké odpovědět – měli jsme dobu kamennou, bronzovou i železnou, a nyní začíná zcela nová epocha – doba mobilní. To se ale bude v učebnicíh dějepisu pro příští generace pěkně vyjímat, nemyslíte? Já jsem přesvědčená, že zcela určitě. A teď mě omluvte, potřebuji si ještě napsat zprávu...