Parodie na-SG

Apokalypsa

Je deset hodin ráno, 1. dubna. O‘niel právě vstoupil do prostoru brány. „Jak to jde Carterová?“ hodil do vzduchu řečnickou otázku. „Nic moc, pane.“ Vzápětí přiběhl Deniel a za ním v těsném závěsu Tyelk se svou tyčovou zbraní. „Co je dnes v plánu Sam?“ zeptal se Deniel. „Px449. Je tam dýchatelná atmosféra a ideální prostředí pro zřízení dolu pro železné rudy, o množství nakadahu ani nemluvě.“ „Výborně tak jdeme,“ ukončil krátký rozhovor O´niel, když se z reproduktorů ozvalo „sedmý symbol zadán“.

Všichni čtyři prolezli bránou na px449. O´niel se málem přerazil o sondu, která stála jen pár centimetrů za branou. „Který vůl tady nechal tu sondu?“ zeptal se O´neil a ohmatával si skopnutý palec. „Pane! Za dvě stě let sem dopadne meteorit a všechno tu zničí,“ oznámila Sam plukovníkovi. „Jak jste to poznala?“ podíval se na ni pesimisticky. „Vždyť je to Carterova Jacku. Co se tak Divíš. Je to génius!“ řekl Deniel. „Vlastně ne, Denieli. Se mnou to nemá nic společného.“ „Tak jak to víte Sam?“ zeptal se plukovník. „Asgardi mi tu nechali vzkaz vyrytý v písku.“ O´niel se podíval znechuceně stranou a zavadil pohledem o Tyelka, který si nacvičoval zvedání obočí na tiskovou konferenci, až Hammond odtajní SGC. „Asgardi! Všude se ti šedí pidimužíčkové vecpou a kama projdou, to se pohnójí. Carterová, ještě řekněte, že tady budou replikátoři a můžu spolknout cé čtyřku.“ „Uhodl jste pane! Ale letí na tom asteroidu, takže máme dvě stě let čas……….moment to nejsou roky, ale minuty!“ „Fajn! Jdeme domů. O´niel přistoupil k ovládacímu panelu a zadal první symbol. V tom mu ruku oddělal Deniel. „Chci oříškovou tyčinku!“ prohlásil výhružným tónem, když svíral O´nielovu ruku. Plukovník se k němu otočil, aby mu řekl, že na to není čas, ale náhle viděl, jak mu žhnou oči. „Denieli?“ zeptal se. „Já jsem Neserměs, vládce všech pokojů v SGC. V tom se Deniel rozesmál a vyndával si žluté kontaktní čočky z očí. „O´niel na něho čučel neschopen pohybu. „T…t…ty vole!“ vysoukal ze sebe. „Já už myslel, že si goald.“ „Já vím, to jsem tě dostal co?“ řekl Deniel a snažil se přestat smát.

            Když se plukovník vzpamatoval, zadal zbývajících šest symbolů a šáhl na červený střed……nic. Zkusil to znovu a zase nic. „Co to?…áááááá uvízli jsme tady a replikátoři se blíží áááááá.“ O´niel začal pobíhat sem a tam, až nakonec vzal svou pé devadesátku a střelil se do ucha a když viděl, že se netrefil do hlavy, ve zmatku se ještě střelil do nohy. Tyelk to sledoval a když viděl jak plukovník poskakuje po jedné noze a rukou se drží za ucho, v domnění, že ukončí jeho trápení, ho střelil tyčovou zbraní. Bohužel ho trefil pouze do druhé nohy. Poté se sám pé devadesátkou, která vypadla O‘nielovi z druhé ruky střelil do jizvy od vstupu simbionta.

            Samantha a Deniel pozorovali, jak teď oba skučí bolestí. Po chvíli se Deniel naklonil k Sam. „Možná jsme to přehnali. Teď bych rozhodně „APRÍL“ nevolal.“…………………………