Mors Amans

Mors amans

Zrození je zázrak náhod,

Když se stane, buď jen buď,

Narodil se celý národ,

Život stoupá, jako rtuť.

Když k žití byl jsi vyplivnut,

Nic jiného ti nezbývá,

Zvládnout přežít,

Nebát se jít,

Čekat když smrti nabývá..

Smrt, to je to slovo mocné,

Mnoho lidí bojí se.

Bát se musí,

To jest účel,

Dřív než pýcha zraní se.

Spravedlivá žena to jest

Pod zámkem má všechny bez výhod,

Na každého čeká trest,

Však musíš jít, ať chceš či ne,

Zodpovědnost bát se nést.

Teď tě čeká polibek,

Chladný, temný, bez citu.

To smrt ti dává lásku svou,

Tu svou mrtvou, necennou,

Čas sečten všech tvých dlouhých dnů.

Pak Phobos ti rukou pokyne,

‘Teď musíš jít dál, jen dál‘

Deimos v bráně strachu vítá,

Kdo by se teď smrti bál..

Tvá cesta plna rozrušení,

Černá labuť píseň pěje,

Náhle kosa dá SVÉ pění,

Ty jdeš dál a bez naděje.

V dům teď vcházíš,

Neznáš ho.

Vzpomínky už nenacházíš,

Prázdný celý,

Spící, bdělý,

Bál ses času onoho.

Po schodech stoupáš výš a výš,

Kolem oken procházíš.

Ta okna celá černá jsou,

Lilie na nich pokvetou.

Nemáš čas se zamyslet,

Proč a kdy to všechno je.

Na konci domu černé ptáče,

Čekajíc na dlouhý let,

Kolem sovy v hlídce smrti,

Zmrzlá slza roztaje.

Ptáče roste, stoupá výš,

Mávne křídly nad tvou hlavou,

Před tvým domem stojí kříž…