Čaroděj Noc

Neklepal na dveře,

vstoupil oknem

bez pozvání.

Chvíli tam stál,

 pozoroval

odlesk měsíce v mých vlasech.

Pak přišel blíž

a dotkl se konečky prstů

toho chladného stříbra.

Chvěla jsem se,

ne strachy,

ale touhou, očekáváním.

Pomaloučku

ze džbánku

dolil mi červeného vína.

Já pila

a on

slíbal rudé kapky z mých úst.

Tančili jsme,

doprovodem byly nám hvězdy

pějící svou noční serenádu.

Něžným dotykem,

chladnou rukou

přejel po mé napjaté kůži.

…

S ranními paprsky

hořké probuzení,

hlava jak střep, v duši prázdnota.

Opustil mne

jako každé jiné ráno

jsem zas sama, v srdci bol.

Odešel

Bez polibku „sbohem“ mi dát,

můj čaroděj, Pan Noc.