Radost

Na konci aleje rozkvetlých kaštanů, zelenou sukýnku, halenku bílou, když jsem ji uviděl, věděl, že zůstanu, věděl jsem věděl, že bude mou milou. Nejdříve zlehounka dotkne se ramene, s úsměvem v tváři otevře náruč svou, Bože, ať navěky pocit ten zůstane, provždy ať stane se život mi hrou. Každý den chodil jsem alejí domů naplněn starostmi, tak úplně sám, já neviděl radost ukrytou do stromů, já neviděl, neslyšel to, co teď mám

---