Pohled z okna

Stojím v temné místnosti,jediným zdrojem světla,které rozpouští tmu je okno,jehož sklo je zaprášené,ale i tak je skrz něj vidět.Když se podívám ven,vidím ulici.Ulici,která je jindy tak rušná,ale dnes ne,všude je jen prázdno.Jediné co jí zdobí jsou trsy trávy lemující její kraje a díry rozmístěné po celé délce až tam,kam mé oko dohlédne.Povrch je pokryt prachem,který vítr vynáší do výše a nechává jej dopadat zpět na zem,jako by si s ním hrál.Na druhé straně silnice stojí park.Vysoká černá brána se zohýbanými mřížemi,která je možnou cestou do jeho nitra,mi připadá jako by dělila dva světy.Ten náš a ten co je tam za ní schovaný pod mlhou,přes kterou nemohu zahlédnout ani kousek z něčeho nepoznaného.Na vrchu brány,kde zrezivělé tyče ohraničují název parku,sedí několik havranů,kteří mi jediným mávnutím křídel zmizí z dohledu.Zeď,která chrání svou výškou park,je oprýskaná,její barva je našedivělá prachem,který na ní po celá léta usedal.Jediné co mohu zahlédnout jsou větvě vysokých stromů vyčuhujících za zdí.Nad parkem se stahují mračna.Vypadají jako napuštěná barvou tak černou,že ani nejsilnější paprsek by nepronikl hustými mraky.Mám pocit že každou chvíli pohltí vše co jim přijde do cesty a také mě.Tak tu stojím a přemýšlím,zda to co vidím je reálné,nebo je to jen pouhý výplod mé fantazie.