Všechno už je pryč, už je ráno 2.díl

Je to pokračování toho, co jsem zde začala!

10 minut bylo ta tam. Lenka stála před dveřmi do pokoje pro hosty a nebyla si jistá, jestli má jít dovnitř. Bojovala sama se sebou. Ona tam chtěla jít, srdce ji říkalo, že se zamilovala, ale mozek, ten chytrák, tomu se tam nechtělo. Pořád ji musel připomínat všechna fakta. Z ničeho nic se otočila, už chtěla odejít, vykročila a nedošlápla. Síla Jakubovi paže ji vtáhla do pokoje.  Teď tu stály proti sobě, hleděli si do očí. Byl mezi nimi metr a najednou je něco nutilo k tomu, přiblížit se. Blíž a blíž. Jejich ústa byla od sebe jen několik centimetrů. Stále se dívaly jeden druhému do očí. Takhle blízko u sebe ještě nebyli, uvědomovali si to oba. Jakubovy rty se zlehka dotkly Lenčiných. Cukli sebou oba dva, byl to krok do nepoznaného. Ale neodolali tomu, zkusit to znovu. Jakub se k Lence opět naklonil, objal ji svojí pevnou paží okolo pasu a přitáhl si ji těsně na tělo. Až teď poznal, jak je Lenka nervózní, cítil tlukot jejího srdce, její puls byl čím dál tím rychlejší. Napětí mezi nimi rostlo. A pak. Jakub nevydržel, začal Lenku líbat. Její ruce už nevisely svisle podél těla, ale hladila jimi Jakuba ve vlasech a ona toužila zůstat takhle napořád. Cítila, že i Jakuba ruka ožila. Nejprve ji hladil po zádech, poté ji objal oběma rukama. Cítila jeho horké dlaně, sjížděli níž a níž, až se zastavili na jejích hýždích a pak, postupovali zase výš, ale tentokrát už cítila teplo jeho rukou přímo na těle, na své kůži. Jeho ruka zajela pod Lenčino tričko, ale Lenka nechtěla zůstávat pozadu. Odsunula se na pár centimetrů a knoflík po knoflíku rozepínala Jakubovi košili, poslední knoflík. Přejela mu po ramenech, aby se košile uvolnila, padala na zem jako lístek ze stromu, lehce a pomalu. Ani Lenčino tričko nezůstalo na jejím tělo dlouho. Stáli zase naproti sobě a hleděli si do očí, ale už se nebáli, byli polonazí a toužili po sobě, nevnímali svět, byli jen oni dva a jejich láska. Lenka stojící v objetí Jakuba ztuhla, jeho polibky cítila na krku, chtěla ho, ale nemohla, věděla to a přesto to nechala zajít takhle daleko. Chytila Jakubovu hlavu a natočila jeho obličej na sebe zase podléhala jeho čokoládovým očím, ale odolala, tentokrát to vydržela, nemohla dál, musela to Jakubovi říct.

„Nemůžu, promiň!“

Nechápal, nevěděl co se stalo, všechno bylo v pořádku, až do teď.

„Co je, Leni? “

„Vím to, řekla mi to Petra.“

Jakub nechápavě pohlédl na Lenku, neměl nejmenší tušení o co jde.

„Co víš, Leni? “

Otočila se zády k němu, chtěla zakrýt slzy, které ji zalily tvář.

„Že jsi ženatý. “

Položil ji hlavu na rameno.

„Chtěl jsem ti to říct, ale neměl jsem odvahu. “

Pohladila ho po vlasech otočila se čelem k němu a políbila ho. „Proč jsi mě sem zavedl? Proč jsi mi pobláznil hlavu? “

Lenka byla na dně, slzy už se nedaly zakrývat, její nohy už nevykazovaly plnou funkci, jakoby se země pod ní rozpadla, jakoby létala. Ale on si toho všiml a držel ji, podpíral, hladil a přemýšlel, jaká je vlastně odpověď na její otázky.

„Nevím, myslel jsem, že Helena je šance na můj budoucí život, chtěl jsem jistotu. “

„A máš ji? “

Pokýval nejistě hlavou na souhlas.

„Jistotu mám, ale lásku ne! Myslel jsem, že ji miluju, že nemůžu potkal lepší ženu, mýlil jsem se, potkal jsem tebe, začal jsem znovu žít. “

Lenka ale nemohla, jeho slova byla krásná, ale nepřesvědčivá, vzala si své triko a odešla. Zůstal sám, cítil, jak v něm proudí beznaděj. Po několika minutách se také oblékl a vrátil na oslavu, vše bylo při starém, nikdo si nevšiml, že tu nebyli, všichni se vesele bavili a Lenka opět seděla schoulená ve svém křesle. Jenže Jakub už se na to nemohl, dívat, nechtěl se radovat a smát, chtělo se mu brečet. Bez jediného slovíčka se otočila a odešel. Vyšel na ulici, která zela prázdnotou, domů to měl necelých 300 metrů, ale tam se mu jít nechtělo, potřeboval utišit, Lenka byla první holka, která mu řekla ne a po ní toužil nejvíce. Vytáhl z kapsy mobil, vytočil číslo a čekal, jestli to někdo zvedne. Na druhé straně se ozval ospalý ženský hlas.

„Ahoj Markét, promiň, jestli jsem tě vzbudil, ale je mi mizerně, mohl bych s tebou mluvit? Tak za chvilku v tý kavárně naproti tvému domu. “

Její hlas neprotestoval, i když ji Jakub vytáhl ve dvě hodiny ráno z teplé postele, ani jediným slůvkem mu to nevyčetla. Jakub už čekal u kávy, až se Markéta objeví. A najednou ji spatřil, měla nádhernou postavu, přišla neučesaná, neupravená a přesto ji to náramně slušelo, vzala si na sebe přiléhavé tričko, které ji přesně rýsovalo její poprsí a kalhoty do zvonu, byla prostě úžasná, Jakub ji obdivoval už odmalinka, nebýt to jeho sestra, vzal by si ji, je to holka, kterou si chlap může jenom přát, všechno chápe, dokáže povzbudit, nikomu neodmítne pomoc a je naprosto věrná. Když se  vdávala, slíbili si se svým manželem, že si budou věrni až do smrti a nebudou se hádat. Teď jsou spolu už pět let, oba šťastní a jejich manželství je harmonické a dokonalé, Jakub jim to vždycky záviděl.

Přišla až k němu, dala mu polibek na tvář a objednala si také kávu.

„Tak copak trápí mého mladšího bratříčka? “

Chtěla zavtipkovat, Jakub se vždycky takovýmto frázím smál, ale dnes ne, usoudila, že na tom bude asi opravdu špatně, že by zase Helena? Jakub se ji pokaždé se vším svěřoval. Když si bral Helenu, říkala mu, že toho bude litovat a taky, že jo. Po necelém měsíci od sňatku už vyprávěl Markétě o první holce, s kterou se vyspal a pak přišly další a další. Za ty dva roky manželství stihl být Jakub Heleně nevěrný s pěti holkami, vždycky s nimi zůstal pár měsíců a pak je vystřídal, jako by si na nich chtěl dokázat, že i když je ženatý, může si dělat co chce.

„Markét, já jsem se asi zamiloval. “

Rozbrečel se a položil hlavu na desku stolu. Markétu to velice zmátlo, plakat ho neviděla od doby, kdy mu bylo deset a rozbil si koleno. Zvedla se ze židle a přisedla si k němu na lavici. Objala ho a položila si jeho hlavu na své rameno, chtěla mu pomoc.

„A co se stalo? “

Jakub hlavu narovnal a podíval se Markétě do očí.

„Asi mě nechce. “

„Asi? Nevíš to určitě? Co je to za holku, že ti takhle pobláznila hlavu? “

Jakub ožil, jeho sestra po něm chtěla vědět, do koho se tak zamiloval.

„Kdybys ji viděla, je skvělá. Má krásný oči, tak nevinný, její úsměv je kouzelný. Když jsem ji políbil, chutnala tak sladce, neopotřebovaně. Je dokonalá.“

„Tak moment? Vy jste se líbali? “

„Jo, jenom chvíli, ale bylo to nezapomenutelný. Ještě nikdy jsem se při líbání necítil tak šťastně. “

Markéta se zvedla a chystala k odchodu.

„Tak to buď v klidu, podle toho jak ji popisuješ, je to citlivá holka. Můžeš si být stoprocentně jistej, že když se s tebou líbala, tak k tobě něco cítí a jestli jsi ji pobláznil jako ona tebe, tak bez tebe dlouho nevydrží, ale pozor, aby se nechtěla vdávat. “

Markét ta poslední věta přišla velice vtipná a tak se začala smát, ale Jakub, znající fakta, se ani nepousmál.

„No, víš, ono jí je šestnáct. “

Markéta jakoby ztratila řeč. Koukala na Jakuba s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.

„Kubo, vždyť je to ještě dítě! “

„Není, když jsem ji spatřil poprvé, tipoval jsem ji osmnáct, má všechno, co má správná ženská mít. “

Markéta jenom zakroutila hlavou. Typický chlap, když vidí  pubertální holku, která je tělesně vyspělá jako dospělá ženská, hned si myslí, že musí být na všechno připravená i psychicky.

„Víš, může vypadat na dvacet, ale duševně na delší vztah s ženatým chlapem nemusí být zrovna připravená. Když jste se líbali, chtěl jsi zajít dál? Chtěl jsi jí dostat do postele? “

Jakub zčervenal, ještě nikdy neskončil s holkou jenom u líbání, vždycky každou dostal. A teď má říct, že jí chtěl, ale ona mu nedala? Markéta se na něj podezíravě podívala.

„Nedala se, viď? Nediv se, zažít poprvé s klukem, kterýho znáš pár hodin, bych taky nechtěla. “

Markéta se usmála, na Jakubovi bylo vidět, že tuhle informaci netušil. Myslel si, že tak krásná holka nemůže být, skoro v sedmnácti ještě bez sexuálních zkušeností.

„Proč si myslíš, že to mělo být její poprvé? “

Markéta bez zaváhání odpověděla. Usmívala se u toho, protože to bylo po dlouhé době, kdy se její bráška cítil nesvůj a dával to hodně najevo.

„Milovala by se s tebou, nevadilo by jí, že tě zná necelý den, prostě by ti podlehla, jako všechny předtím. “

„Možná. “

Jakub poznal, že by tenhle rozhovor měl skončit. Markéta byla už ospalá a zívala a on sám se cítil velice unavený. Zvedl se, došel k baru, zaplatil a pak sestru dovedl domů, před domem se s ní rozloučil polibkem na tvář a zmizel za rohem nedalekého paneláku.

 

 

Víkend utekl velice rychle a s ním i první dny pracovního týdne, byla zrovna středa. Lenka končila ve škole ve tři hodiny, měla naplánováno, že se půjde projít do města, proleze obchůdky, aby měla zase přehled, co kde mají. Do konce matematiky, kterou měla poslední vyučující hodinu, zbývalo deset minut. Lenka se nudila, složité počty s závorkami, mocninami a odmocninami ji zrovna dvakrát nešly. Ale co jí zbývalo, že vydržet?

Konečně, zvonek! Je konec, všichni se vyhrnuli ze tříd jako stáda splašených nosorožců, školní šatny mohly prasknout, jak byly přeplněny studenty. Lenka se v rychlosti přezula, oblékla si jenom košili, protože venku bylo něco přes třicet stupňů, hodila si batoh na záda a vyběhla ze školy. Tam se ovšem zarazila, spatřila Jakuba, měl na sobě krásně bílou košili zastrčenou v černých, vyžehlených kalhotách, u krku pečlivě uvázanou kravatou a na nohou vyleštěné mokasíny. Stál u auta, v ruce držel růži a hledal očima Lenku v davu všech přítomných. Konečně ji spatřil, rozešel se k ní s úsměvem na rtech. To už se Lenka nevydržela mračit, Jakubovi úsměv opětovala a vyšla mu vstříc.

„Ahoj, ta je pro tebe. “

Podal ji růži, kterou doprovodil letmým polibkem na rty.

„Dík, ale co tady děláš? “

„Přijel jsem za tebou, musel jsem tě vidět. “

Lenka zčervenala. Nechtěla si to přiznat, ale taky jí bylo smutno. Svitla jí naděje, udělal si na ní čas, třeba to je nějaké znamení, třeba to bere vážně a ne jako hru.

„A když už si za mnou přijel, tak co chceš dělat? “

„No, myslel jsem, že bychom se mohli jet někam vykoupat. “

Lenka se usmála, přišlo ji to jako skvělý nápad, co taky dělat v takovýmhle teple?

„Jo, proč ne? Ale musíme se stavit u mě doma, abych si vzala plavky. “

„No, když musíme, tak se tam stavíme. “

Došli spolu k autu, až teď si Lenka všimla, že je celou dobu sledovaly a stále sledují její kamarádky ze třídy, chtěla se před nima trochu vytáhnou, tak ještě než si sedli do auta, chytila Jakuba za ruku.

„Ještě jsem ti pořádně nepoděkovala za růži. “

Ten se nechápavě podíval na Lenku, nejistým hlasem se snažil zakrýt své překvapení.

„Co tím myslíš? “

Lenka s ním začala flirtovat, začala ho svádět a tomu on nemohl odolat, byl pro ni hračkou, co naznačila, to udělal.

„Co takhle jít ke mně blíž, abych ti to mohla říct! “

Jakub aniž by něco tušil, přitáhl se k Lence blíž a usmál se na ni. Bylo na něm znát, že je nedočkavý, čekal na to, co mu poví.

„Tak poslouchám. “

Lenka ale mluvit nechtěla, natáhla se k němu a políbila ho, Jakuba to zaskočilo, nemyslel si, že by se tohle mohlo stát, ale neváhal. Sklonil se k Lence, objal ji,  vášnivě a dlouze políbil a pak se odklonil, aby viděl, jak se na to bude Lenka tvářit. Měla zavřené oči, usmívala se a její ruce pevně svíraly jeho ramena. Byli šťastni, jako by byli na pustém místě a okolo nich nikdo nebyl, nevěděli o tom, že je všichni sledují. Lenka dala Jakubovi najevo, svýma zavřenýma očima, že chce ještě. Nevadilo mu to, naopak, tohle si vždycky přál, holku, které nevadí, že se líbají na místě, kde je spoustu lidí. Sklonil se, v líbání pokračovali. Všichni přítomní, kteří je sledovali, nevěřili vlastním očím, jako by ani jeden z nich nemusel dýchat. Pak se konečně odtrhli, už se chystali nasednout do auta a odjet, ale Lenku ještě zastavila její třídní profesorka.

„Nešlo by to příště trochu dál od školy? “

Usmála se na Lenku, ta neváhala a úsměv ihned oplatila.

„Já se příště polepším. “

To už ale Jakub nastartoval a profesorka odešla, smáli se na sebe, bylo jim krásně, byli spolu a nic je netrápilo.

 

Lom, ve tvaru pravidelného kruhu, byl obklopen z poloviny vysokými skalami. Voda v něm byla průzračně čistá, až do zelena. Když tam dorazili, nebylo v blízkosti ani jednoho živáčka. Měli celý lom jenom pro sebe. Jakub vyndal z kufru svého auta deku, rozprostřel ji do trávy a rozeběhl se k vodě, bez sebemenšího zaváhání skočil šipku. Když se vynořil, koukl na Lenku, která ještě stála těsně u břehu.

„Tak na co čekáš? Pojď do vody. “

„A není to moc studený? “

Jakub neodpověděl, místo toho připlaval ke břehu a vylezl z vody. Až teď si Lenka všimla, jak vypracovanou má postavu. Byl po celém těle krásně opálený, ruce měl obalené svaly a břišní svalstvo mu tvořilo jakési kostičky. Blížil se k ní, usmíval se.

„Voda je akorát, ani teplá, ani studená. “

Po těchto slovech si stoupl za Lenčina záda, ta aniž by něco tušila, dělala, že ho naprosto ignoruje. To však netrvalo dlouho, ze zadu ji objaly studené a mokré ruce a Jakubovo ledové tělo se přitisklo na Lenčino.

„To studí! “

Lenka se smíchem vykřikla. Jakub ji uchopil do své náruče a odnesl ji na břeh. Bez jediné otázky s ní skočil do vody. Jakmile se Lenka vynořila, okamžitě začala plavat zpátky k pevnině, když už konečně stála pevnýma nohama na zemi, rozeběhla se na deku, aby si mohla lehnout a na pálícím slunci chytit trochu bronzu. Jakub ještě plaval, než vylezl z vody, Lenka stihla usnout. Stál nad dekou a se zalíbením se díval na její nevinně vzhlížející tvář. Potom si lehl k ní, nejprve ji pouze sledoval, ale chtěl víc, nahnul se k jejím rtům v domnění, že její spánek je opravdový, zlehka ji políbil a náhle ucítil, jak mu po studených zádech přejíždí dvě teplé dlaně, vylekal se, cukl sebou a rychle otevřel oči.

„Tak mi už jsme se probudili? “

Jakub se snažil co nejrychleji zamaskovat své vyděšení.

„My jsme ani nespinkali, ale čekali, až si dostatečně zaplaveš a půjdeš si lehnout ke mně. “

Usmáli se na sebe, Lenka Jakuba převalila na záda a lehla si na něj, zavřeli oči a jejich rty splynuly.

„Je mi s tebou krásně. “

Lenka odtrhla své rty od Jakubových. Už mu to říct musela, chtěla, aby věděl, že je s ním šťastná. Že tyhle chvilky, kdy jsou jenom spolu jsou pro ni kouzelné. Ale Jakub nezůstával pozadu. I on už to musel vyklopit, dusil v sobě city, které chtěl Lence už dávno říct.

„Mě s tebou taky. Leni, zamiloval jsem se. “

Chtěla žertovat, Jakub začínal být moc vážný a to se jí na něj nehodilo, vrátit mu úsměv na rty bylo teď její jediné přání.

„A do koho? “

Usmála se, věděla, že do ni, ale chtěla ho potrápit. Usmál se, došlo mu, že ho Lenka jenom zkouší, cítí to samé, ale snaží se oddálit, jeho odpověď.

„No, do jedné holky, je docela mladá, ale je krásná a když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že jsem potkal někoho, koho už nechci opustit. “

Lenku to dojalo do slz. Tohle ji ještě nikdo neřekl. Honza, s kterým chodila předtím byl úplný opak. Nikdy nedával najevo svoje city, nedokázal ji říct, že ji miluje, že je mu s ní krásně a chce s ní zůstat navždy, možná, že to ani necítil, třeba využíval toho, že je do něj Lenka bláznivě zamilovaná a uspokojovalo to jeho pocity. Ale teď byla Lenka s Jakuba, na Honzu už nechtěla myslet, vychutnávala si každou vteřinu, kterou teď byla šťastná. Uvědomila si, že když cítí jeho polibky a leží v jeho objetí, cítí se naprosto bezpečně.

„Jakube? “

„No? “

„Proč jsi tu semnou, když doma na tebe čeká manželka? “

„Nečeká. “

Lenka jeho odpověď nepochopila. Co tím myslí? Pohádali se? Bude se rozvádět? Že by měla velkou naději na život s ním? Jakub ale Lenčiny myšlenky přerušil.

„Odletěla na měsíc do Chile. “

„Co tam bude dělat? “

„Leničko, Miláčku, já jsem tu s tebou, nechci myslet, ani se bavit o Heleně. Chci být myšlenkami, tělem, slovy  a vším, čím můžu být jenom u tebe“

„Promiň, taky se o ní nechci bavit. Možná by jsme měli už jet domů, je docela dost hodin a já bych se měla ještě učit. “

Jakub se naštval, bylo to na něm vidět, nerad mluví o své manželce, lituje toho, že si jí vzal a teď mu to ještě všichni připomínají. Ale domů se mu ještě nechtělo, chtěl zůstat s Lenkou, ležet na dece, objímat ji a líbat. Jenže ona to cítila jinak, zvedla se a odešla do auta. Jakub ji samozřejmě následoval, nechtěl ji naštvat, nechtěl ji přemlouvat, beze slova sbalil deku, dal ji do auta a sedl za volant. Nastartoval a rozjeli se. Celou cestu bylo ticho, Lenka si přemítala celý rozhovor, kvůli kterému skončila ta překrásná idylka u vody. Auto zastavilo. Lence přišla jízda příliš krátká, když jeli tam jeli o hodně déle, než teď. Možná to bylo tím, že vůbec nepřemýšlela nad cestou. Ale stáli před její barákem, co teď? Vystoupit, říct ahoj a odejít? Nebo něco víc? Kdyby alespoň věděla, nakolik je na ni Jakub naštvaný, co když ho políbí, nerozčílí se? Její myšlenky však přerušili Jakubovy činny. Naklonil se a políbil ji. Nic na tom nebylo, smál se a vypadal vyrovnaně.

„Tak já půjdu. Přijedeš zase? “

„Přijedu. Ale zítra ne, mám hodně práce. Co budeš dělat o víkendu? “

„Nevím, rodiče jedou na chatu, zůstanu doma s bráchou. “

Jakub chtěl využít situace. Manželka pryč, Lenka téměř sama doma, mohl by ji pozvat k sobě, strávili by spolu víkend.

„A nechtěla bys přijet? Zašli by jsme za Petrou, do kina, divadla, vykoupat se, někam se projít? “

Lenka by mu nejraději skočila okolo krku a řekla mu, že na sto procent přijede, ale chtěla se zachovat klidně, nezbrkle. Dělala, že ještě neví, jestli to přijme, ale přitom byla už rozhodnutá.

„Ještě uvidíme, víkend je daleko. “

Rozloučili se polibkem, úsměvem, Lenka vystoupila a Jakub odjel, zase byli každý sám.

 

Bylo něco okolo čtvrté hodiny, pátek, v celém městě spousta zmatku, spěchu a chaosu, obchodní domy přeplněné, na silnicích zácpy, všichni řidiči za volantem nedočkavý a nervózní, ale Lenka to nevnímala. Stála s taškou přes rameno na vlakovém nádraží a čekala, až se v zatáčce na kolejích objeví lokomotiva. Jela za Jakubem a to ji naplňovalo klidem, nikam nespěchala, nic ji nestresovalo, jenom se těšila, nemohla se dočkat, až ho zase uvidí, čeká ji překrásný a pohodový víkend plný lásky a blízkosti. Konečně. Vlak se vynořil ze zatáčky a s hučením se přibližoval, zpomaloval, až úplně zastavil. Lenka naskočila do vagónu. Čekala ji necelá hodina cesty, tak si sebou vzala diskmena, aby se nenudila.

Ani si nestihla doposlechnout celé cédéčko a už zase vystupovala. Na nádraží na ni měl čekat Jakub, slíbil, že ji vyzvedne, aby nezabloudila, ale nikde ho neviděla. Už mu chtěla zavolat, bála se, že na ni zapomněl, ale nebylo tomu tak. Jenom se zpozdil o pár minutek, v květinářství byla totiž fronta. Stál v těsné blízkosti hlavního východu z nádraží, v ruce držel růži a čekal, věděl, že takhle se nemůže s Lenkou minout. Neminuli se. Přivítali se polibkem a šli k autu. Jakub vzal Lence galantně tašku a prsty své druhé ruky propletl Lenčinými.

„Jaká byla cesta? “

„Pěkná, ale dlouhá, nemohla jsem se dočkat, až budu u tebe. “

„Ani já se dneska nemohl v práci soustředit, pořád jsem na tebe musel myslet, jak spolu budem o víkendu. “

Z nádraží do ulice, kde měl Jakub i Petra dům to bylo přes celé město. Museli projet centrem, které bylo ucpané, poté okolo obchodního domu, kde se na křižovatce tvořili pravidelné zmatky až konečně dojeli po dvouproudé silnici do klidné čtvrtě, kde za celý den projelo jen pár aut.

Po cestě měli dost času na to, aby si popovídali, Lenka vyprávěla, co bylo ve škole a jak se jí stýskalo, Jakub se svěřil, že má teď v práci spoustu problémů, a že toho bylo na něj v týdnu tolik, že ani nevěděl, kam dřív skočit, jak se vůbec nevyspal, ani se nestihl dobře najíst. Cesta jim utekla poměrně rychle, ani se nenadali a už Jakub zajížděl do své garáže, kterou měl vystavěnou v podzemí domu.     

„Na večer jsem domluvil s Petrou, že k nám přijde. “

Lenka z toho moc nadšená nebyla, věděla, že ji bude Petra zase poučovat o tom, že si s ním nemá nic začínat a nejlépe ho co nejdříve opustit. Jakub by všiml jejího příliš neradostného výrazu v obličeji.

„Děje se něco? Nechceš aby přišla? Myslel jsem, že budeš ráda, když si budete zase moct promluvit. “

„Raději bych s tebou večer byla sama. Za ní můžu přece dojít v sobotu dopoledne, nebo můžeme jít společně na oběd. “

Jakub Lenčina odpověď překvapila, myslel si, že budu chtít být hlavně s Petrou než s ním a obzvlášť v noci.

„Tak jo, zavolám ji a řeknu, že jsi unavená a že se stavíš v sobotu, já budu muset stejně asi skočit alespoň na dopoledne do práce. “

Při jejich rozhovoru se mezitím dostali z podzemní garáže až do prvního patra domu, kde se nacházely společenské pokoje. Byla tu kuchyň, jídelna, obývák a nechyběla tu ani místnost s kulečníkem a barem. Na rozdíl od Petřina domu, který měl pouze přízemí, se zde dalo vystoupat po schodech do druhého patra, na kterém se nacházela koupelna, ložnice a dva pokoje pro hosty, ale tím to nekončilo. Výška domu se zdála nekonečná. Nezastavili se v prvním ani v druhém patře, ale jejich kroky směřovali až do podkroví, kde měl Jakub svojí pracovnu, pokud se to dá popisovat jako pracovna. Vypadalo to spíš jako jeho „Dětský pokojíček. “ Rozprostíral se po celé ploše domu, byl rozdělen pomyslnou čarou na čtyři díly. V prvním byla typická pracovna, veliký stůl obložený papíry, telefonem, počítačem a faxem. Druhá část byla věnována sprchovému koutu, toaletě a veliké vířivé vaně. Třetí díl podkroví zabírala knihovna s malým barem a stolek se čtyřmi koženými křesly, které sloužili, jak se Lenka dověděla, k obchodním schůzkám. V poslední části byla postavena obrovská postel a sedací souprava natočená chytře na domácí kino. Celé podkroví bylo obloženo třešňovým dřevem.

Lenka se nemusela dlouho rozhlížet, první věc která ji opravdu zaujala byla postel. Neváhala ani minutku, odložila své věci a skočila do ní, byla unavená, kdyby mohla, ihned by usnula. Jakub se zasmál jejímu chování, nalil si skleničku alkoholu, usadil se do křesla a sledoval ji. Ležela, smála se na něj, z jejích očí vyzařovalo něco, co ho dokázalo vždycky upoutat.

„Tak co budeme teďka dělat? “

Jakub se napil, odložil sklenku a polkl.

„Předpokládám, že nikam se ti jít už nechce, tak objednám po telefonu pizzu a můžeme se dívat na nějaký film. Co ty na to? “

„Nejsem proti. “

---