Pro Janu

Bez tebe sám, teď si tu sedím,

Myslím jen na tebe, do nebe hledím.

Náhodou, hvězda k zemi si padá,

Chci být teď s tebou, buď se mnou šťastná.

Zdál se mi krásný sen, však teď je již ničím,

Nyní nastal nový den, já zármutkem mlčím.

Přemýšlím o Tobě ve snu zas a zas,

A vidím v Tobě tolik krás.

Stromy tu teď, tiše si šumí,

Láska je v nás, kdo s ní žít umí?

Pomalu vzlétám, pojď ke mě blíž,

Veď si mně k oltáři, ukaž svou skrýš.

Boty mé tlačí, jen k tobě chci blíže,

Tělo tvé svádí, pojď do mé chýše.

Láska je mocná, je mi tu vedro,

Není však všemocná, vem s sebou vědro.

Mít někoho rád, a nesmět mu polibek dát,

Je jako u studánky stát, a žízní umírat.

Měsíc nad námi svítí, východ slunce přichází,

Mám plné ruce kvítí, Tvá láska mě provází.

Někdy je láska, zrádná jak řeka,

Jsi jen má kráska, chybí ti deka.

Hrdličky kolem nás létají, svou píseň si pějí,

Naše rty se setkají, ve vášnivém objetí.

Jsi nádherná jak růže, kterou teď ti dávám,

Hebká je Tvá kůže, o které já snívám.

…vím, že máš mnoho přátel, budeme se muset hlídat,

abychom se neopily, a nemuset se svlíkat…

Když jdu s tebou po nádvoří, každý chlap se otočí,

Dívají se do Tvých očí, a na Tvé krásné pozadí.

Chvějící tělo Tvé, přál bych si líbat,

Svými rty se jen Tebe něžně dotýkat.

Miluji Tě, však nevím jak dál,

Báseň má končí, teď zavřete sál! “