Nepochopená

Seděla na parapetu u okna a dívala se ven. Aspoň to tak zpočátku vypadalo. Když jsem však přišel blíž, viděl jsem že se jí v očích lesknou slzy. „Zase řve. Chová se jak přecitlivělá káča,“ říkal jsem si v duchu. Sedl jsem si na postel a čekal. Po chvíli se otočila s otázkou v očích: „Opravdu to chceš slyšet? Akorát se zase pohádáme…“ „A jéje. Zas zlomený srdce od nějakého místního děvkaře,“ pomyslel jsem si, ale nahlas jsem řekl jen: „Jasně, že jo…“ Vděčně na mě pohlédla a začala vyprávět…

„Je jeden dům, který asi moc dobře znáš, ale nikdy ho nevnímáš, když jdeš kolem. Domov důchodců. Dřív jsem ho taky ignorovala, ale jednou když jsem šla ze školy, se stalo něco zvláštního. V okně jsem zahlídla starého pána. Byl jako z pohádky. Bílé vlasy, vrásky kolem očí a úst…dovedeš si to představit ne? Z očí se mu dal snadno vyčíst zármutek a samota, která ho obklopovala. Bylo mi ho moc líto, ale zároveň jsem cítila jako kdybych ho znala už léta. Zamávala jsem mu. Zřejmě ho to dost překvapilo, ale s úsměvem mi odpověděl. Od té doby jsme se takto zdravili každé ráno i odpoledne.

Ani nevíš jak bylo krásné vidět na něm, že má radost, protože ho někdo nosil v srdci a každý den mu to takhle dokazoval. Ten zármutek a samota z jeho očí úplně vymizely. I mě těšilo, dělat mu radost a zároveň jsem byla tak nějak šťastná, že ho každý den vidím. Bylo to krásné, ale jak jistě víš, nic hezkého netrvá dlouho…

Dnes jsem jako obvykle šla do školy a už jsem zvedala ruku k pozdravu, ale on tam nebyl. Jako by ho ten zatracený dům pohltil. Celý den mi to vrtalo hlavou a když jsem viděla, že ani odpoledne na mě u okna nečeká, sebrala jsem veškerou odvahu a šla se na tohoto pána zeptat do domu, kde pobýval ve stáří. Řekli mi, že umřel…“

„A kvůli tady tomu tu řveš? Chováš se jak malá… Vždyť jsi ho ani neznala tak co vyvádíš?,“ neudržel jsem se už. Šokovaně se na mě podívala a s ledovým klidem mi řekla: „Člověka nemusíš znát osobně abys ho měl rád a měl o něj starost a takové ty věci. Myslela jsem si, že už jsi natolik vyspělý abys to pochopil. Jak vidím tak ne. Vypadni odsud…nechci tě vidět.“ Nasadil jsem kyselý obličej a šel jsem pryč…