Hořké dětství vědce

Karel Velebný byl velmi nevýrazné a průměrné dítě a nikdo by v něm nehledal mimořádné schopnosti pozdějšího vědce. Jedno se mu ale nikdy nesmělo upřít, tam, kde už nestačilo jeho chápání, nastupovala nezměrná píle, s kterou dokázal překlenout všechny své nedostatky. Ovšem neměl ani po kom zdědit nějaké velké nadání. Jeho matka, absolventka rodinné školy a dcera šedivého bankovního úředníka, se vlivem okolností, kdy její výchovu záhy převzalo jakési děvče z východu, vypracovala na učitelku ruštiny a Karlův otec se živil jako truhlář. Dlužno dodat, že tento velmi zručný řemeslník nad životem moc nepřemýšlel a lidi hodnotil podle toho, jak se umí postavit k hoblíku. A tak roli nejchytřejšího člena rodiny zastávala plně Karlova maminka. Karel ale po tatínkovi onu manuelní zručnost nepodědil a proto maminka rozhodla, že bude muset studovat a Karel neodporoval. Ještě než šel do první třídy, uměl číst a navíc se už docela slušně domluvil rusky. „Babuška“ , matčina chůva, ochotně vychovala další generaci, neboť paní Velebná coby aktivní soudružka učitelka, buď běhala po schůzích, nebo opravovala písemky, na což často nadával pan Velebný starší.

Karel měl tedy život nalinkovaný a vždy kráčel po cestičce předem určené a nikdy by ho nenapadlo vzdorovat. Jestli jeho otec příliš nefilosofoval a řídil se spíše fyzickými zákony a potřebami, Karel toto dovedl k dokonalosti. Prvně si určil cíl a jak ho dosáhnout a potom tento úkol racionálně splnil, aniž by se nechával při zdolávání překážek řídit emocemi. Díky tomu hladce proplul pubertou.Od maminky věděl, že půjde na přírodovědné gymnázium a potom na vysokou, což také učinil. A protože na studiích prospíval hůře než ostatní, musel veškerý čas věnovat přípravě do školy. Neměl proto čas koukat po děvčatech a i v  tanečních více trénoval kroky, než by si všímal půvabů svých vrstevnic.

Karel nebyl ošklivý, ale zároveň ani krasavec. Navíc mu nezáleželo na vzhledu. Zatímco jeho spolužáci nosili džíny, on si vystačil s béžovými tesilkami a košilí. Prostě nebylo proč Karla obdivovat, alespoň tak to pociťovaly jeho spolužačky. Snad jen někdy nějaká zastánkyně vědy vedla s Karlem odvážné rozhovory na všemožná témata, ale tuto sortu děvčat vnímal Karel podobně jako své vědecké kolegy. K tomu ještě chodily třeštit na čaje, kde se hrála Karlovi protivná hudba a kde se tancovalo až moc divoce.

Když Karel složil státnice na vysoké škole, maminka mu opatřila džíny z Makyty Púchov a otec mu dal vyřezaný betlém. Děda k tomu přidal dobrou radu, aby se neženil, ale maminka zase říkala opak, neboť jí vadilo, že její jediné dítě zůstane na ocet a tak Karlovi vynadala, že moc čte a málo se chodí bavit.  Začala mu dokonce schovávat knihy, což způsobilo to, že Karel víc chodil do knihovny a náhodou tam objevil poklad jménem Alenka Mráčková. Alena byla o tři roky starší a pracovala od vyučení v knihovně, kde si při práci doplnila i maturitní vzdělání. Po večerech vysedávala doma, pletla, nebo šila. Hlavně uměla vařit a postarat se o vše praktické. Jen jaksi trpěla hysterií a výřečností trochu více než jiné ženy.