Námluvy vědce

Alenka se rozhodně nezdála Karlovi tichá a mírná. Ale pochopil, že by jinou svou nenápadnou osobností neuchvátil a proto nic neponechal náhodě a po půlroční známosti odehrávající se na půdě muzeí a pražských galerií, se oděn do džín z Makyty vydal k Alenčiným rodičům žádat o její ruku.

U Mráčků příliš neotáleli. Věděli, co mají doma za „dáreček“ a že druhého ženicha těžko seženou. Karlovi připadalo trapné, když paní Mráčková slzela dojetím a Alenka ho večer sváděla k milostnému aktu, protože teď, když mají svatbu za dveřmi, přeci už můžou… Karel se sice vzpíral, ale pak si uvědomil, jak bude výhodné mít miminko krátce po svatbě, protože tím Alenku zaměstná a ta si ho nebude všímat. Přál si totiž hlavně klid. Ráno po aktu, kdy si připadal zbytečně ulepený a upocený, se ho tchán vyptával na výši platu a taky na majetek. Karel vlastnil jen panelový byt. Tchán konstatoval, ale že to je v dnešní době „všechno“. Poté mu tchyně nabalila domácí vejce, jitrnice, sádlo a kachnu s pozdravením rodičům a Karel odjel triumfálně domů otcovým embéčkem, aby se pochlubil výsledkem svého diplomatického tažení. Paní Velebná plakala stejně jako paní Mráčková a otec plácal Karla po zádech. Večer si pak Karel na kus papíru načrtl, čeho chce v nejbližší době dosáhnout a kupodivu přední místa zaplňovala dvě jména – Filip a Kateřina. Karel chtěl děti, chtěl zplodit pokračovatele rodu. Navíc si někde přečetl, že potomci průměrně inteligentních rodičů bývají obvykle geniální, což mělo připadnout právě na ty jeho. Karel věděl, že je průměrný skoro ve všem a že jeho Alenka je vlastně hloupá ženská, o níž se v knihovně šeptalo, že maturitní zkoušku zvládla jen díky poměru s ženatým předsedou komise a tento vztah ji držel ještě další tři roky. Alenka uměla přeci dobře šít, ohánět se u plotny a úhledně rovnat knihy a to přeci není zas tak málo, aby se s tím nedalo vystačit na celý život.

Karel pracoval ve výzkumném ústavu a zabýval se všelijakými důležitými věcmi. Především se soustředil na problematiku vodního ptactva v přírodě a jal se o tom na svém kufříkovém psacím stroji značky Consul sepsat velmi rozsáhlou vědeckou publikaci. Do tohoto vědeckého bádání přišla svatba a po ní syn Filip. Karel se nechal doslova unést představou, že na svět se vyklubalo jeho vlastní dítě génius a odložil na chvíli kapitolu s názvem „ Rozmnožování pelikána bílého“ a chodil dříve domů a hlavně se snažil Aleně pomáhat. Z Karla se stal milující otec a manžel. Měl dojem, že Alena v jeho očích tím zázrakem zrození nějak stoupla v ceně. Brzy ho nadšení přešlo, zvlášť, když si uvědomil, že dokončení práce znamená odměny a možná konferenci v nějaké kapitalistické zemi. Proto se zas vrátil k vědě a zůstával často do večera  v kanceláři. Společnost mu dělala dvacetiletá Maruška Babuláková, která měla dvouletou Sylvu za svobodna a musela se proto ohánět. Víkendy trávil Karel s rodinou. Vlastně ho Aleně ženské záviděly, pracovitý, skromný a pečující manžel a otec. Karel nechodil do hospody a nepoflakoval se. Když koupil nové embéčko, dmula se Alena pýchou s pocitem, že takhle si vše vysnila. Po Filípkových třetích narozeninách se ale k Velebným připlížila krize.

Filip se pomalu osamostatňoval a ubývalo proto Alence mnoho činností a tak jí začalo vadit, že se Karel vrací pozdě z práce. V rámci své nespokojenosti mu Alenka předvedla pár slušných hysterických záchvatů a také po něm vyžadovala, aby se s ní bavil. A Karel zjistil, že není o čem. Naštěstí každá krize má řešení a čtvrté narozeniny slavil Filip s čerstvě narozenou Bernardetou. Kačenku Alena nechtěla a toto praštěné jméno dala dítěti po jedné řádové sestře, která byla údajně její pratetou. Filip si malou překřtil na „Dětka“, což si přivlastnil i zbytek rodiny. Vzhledem k tomu, že Filip zatím nevykazoval známky geniality, a nejraděj si hrál s dětským nářadím na „truhláře“, soustředil Karel pozornost na výchovu dcery.