Brno 6. X. 03

sa iba ospravedlňujem úvodom za to, že som písala v jazyku, ktorý nie je mojím materinským, a teda sa možno vyskytnú nejaké chyby.

když popelavé nebe se zbarvilo do běla

a v paprsku slunce vykřikli ptáci

ze svého malého města jsem odjela

cesta zpět se za mnou záhy ztrácí

 

dlouhé dny se přelínají s mělkým sněním

nejsem sama i když se mnou nikdo není

objaly mě pevně čtyři bílé stěny

s prázdnými dlaněmi čekám odpuštění

 

havraní křídla cizích bolestí

zakryly mou unavenou duši

vzpomínky sevřely mě do kleští

barvu zítřků dnes už jenom tuším

 

tady slunce téměř vůbec nesvítí

a bezměsíční nebe budívá mě ze sna

no lepší žít v smutku než vůbec nežíti

a doufat marně než naději neznát

 

vidím svůj obraz v zrcadle kaluží

v moři slz z nebes jenž je bez břehů

ostří prázdných slov vniká pod kůži

mlčím co všechno bych dala za něhu

 

malé město se vytrácí z paměti

přesto už vím že utíkat je marné

všude si ponesu své malé prokletí

svou krásnou bolest, své prázdné dlaně

---