Kamarád

O lásce jsi mi šeptával,

o věrnosti, věčnosti a cti,

jak dvě hvězdy budeme,

jedna bez druhé neschopná žít...

...a já Ti věřila...

O kamarádství jsi mi povídal,

že hlubší než-li láska je,

že květ a stonek budeme,

neschopni samostatného bytí...

...a já Ti stále věřila...

Na Tvou lásku k jiné jsem se ptávala,

Ty do blázínků jsi mi lál a velmi smutně přemlouval,

bych Tobě, ne cizím řečem věřila,

já jen Tebe miloval, ona je jen úlet, nic víc...

...ja Ti věřila, každý pohled, každé slovo...

Pak o pomstě jsi mluvíval,

o mé touze se Ti mstít,

však já Ti již nevěřím, lásko!

Já Tobě lásku dáti chci, ne nenávist.

Lžeš a podvádíš, již Ti nevěřím!

Však jeden pohled,

jedno slovo,

a věřila bych zas

Tvým řečem

o červené trávě a černém slunci...