Progresivní pády

Předstírám nezájem

a s ostychem se zbavuju

smutku

sklěnených očí

i praskajícího srdce pod polštářem

co mi ještě zbylo...

Něžným napětím

odhodláním, kterým vyzařuješ

Jdoucí paprsky za mlhou

nervózně klopýtáš za štěstím

vyznáváš se z chtivosti

a pak si říkáš kde to vlastně žiješ

Když teskníš a chceš být sám

postrádáš smysly

Nevidíš krásu koček

šelem, co utíkaj

ani mě, když blouzním ze snů

Chci vymyslet příběh

s impresionistickou podstatou

na jehož konci mě prokleješ