Sonet zlosti

Na vašich rukou krev mé nevinnosti!
Na vaše bedra má padá vina.
A krutým jitřením dřív nepoznané slasti,
v mém jinak klidném srdci zví teď prasklina.

A vaše rty jsou břitvy na mých spáncích,

jež tupými slovy zanáší sémě nenávisti!
Plníš se žlučí,komnato sedmá,v mých zámcích vzdušných.

Z mé lásky teď je zdechlina,chycená vaší pastí.

Cloumá mnou nejhorší ze sedmi-hněv,
když ve větru se točí vaše korouhev.
Nikdy už nebude stejná něha má!

Nikdy už nebude svět jako dřív.
Prost ohavného znamení,
jež místo vašeho,je na mém rameni!