O Medulince

Pro děti.

     V jednom včelím království se narodila včelka Medulinka. Byla moc slaboučká, a tak ji včeličky vždycky ráno vynesly na sluníčko, aby ji zahřálo a večer ji zase přenesly do úlu. Medulinka sílila, sluníčko jí prospívalo, až se docela uzdravila.
     Jednoho dne se rozhodla, že poletí se svými sestrami na dalekou louku. Už se těšila na tu spoustu barevných květů a sladký nektárek... Jak tak letěla, brzy se unavila a křidélka ji přestala poslouchat. Řekla si, že chviličku počká a odpočne si. Usadila se hned na první pampelišce: Sestřičky mě tady najdou, až poletí zpátky! Ale čekala marně. Začalo se stmívat a včelky nikde: Co si jen počnu? Jak se dostanu domů? A co když umrznu? V noci je prý zima... Tak tam chudinka seděla a čekala, co se bude dít. Po chvíli uslyšela nějaký zvuk, jedním očkem se rozhlédla kolem a uviděla, jak se k ní pomalu blíží dvě velké oči a ty patřily lidské holčičce. Medulinka se strachy ani nepohla. O lidech slýchávala moc děsivé historky, jak chytají a zašlapují včeličky a jiné broučky a spoustu jiných hrůzostrašných příběhů. Pak ucítila, jak ji holčička bere opatrně do své teplé dlaně a někam  odnáší, ale to už vystrašená Medulinka omdlela a nic si nepamatovala. Probudila se až doma, ve svém úlu. Když si na všechno vzpomněla, ptala se sestřiček, kdo byla ta holčička, co se o ni tak dobře postarala: No přece naše Andulka! Často k nám chodí na zahrádku a pozoruje nás....Ta Andulka je moc hodná - řekla Medulinka: Budu pilně sbírat šťávu z kytiček a až bude Andulka třeba nemocná, náš medíček ji určitě uzdraví...
     Od té doby se Medulinka lidí už nebála a stala se z ní ta nejpilnější a nejpracovitější včelička na světě.....  

---