Zrcadlení

Znali se jen krátce z minulého tisíciletí

jejich kradmé pohledy se střetly

jako dva otupělé kordy

obalené bezmocným smutkem

prázdného náměstí - to proti třesku

Od řeky výkřik usínající labutě se vznesl

v ústrety agónii nevidomým - to proti stesku

Obestoupeni davem samozvaných

Monteků a Kapuletů naslouchali v údivu

přednášku na téma absolutní lásky

Bičovatelé morálky se ušklíbali

nad jejími vzlyky udušenými v polštářích

z prachového peří které kdysi bývalo ptáky

a ti ví co se sluší

V tu chvíli chtěli kamenovat světce

ale ti už dávno spali

v  zakouřené tančírně páté cenové skupiny

se spojily jejich ruce jako dvě věže gotického chrámu

a při soundtracku s Titaniku se potápěly do sebe

až na dno neexistujícího oceánu

kde končí i absolutno

Zástupy mravověrců jim ochotně ukázaly cestu

z jejich pokryteckých obličejů čišela zloba

snad i závist nad osudy ztracených

jidášků této doby - odpusťte jim jejich hříchy

vy, jenž jste nikdy neklopýtli

jsou to jen malí mučedníci a třeba ty prachy

nutně potřebovali

Tiše pak klopýtali v kalužích přes kočičí hlavy

a slavnostně si slibovali že se možná změní

až budou ležet na dně hlubokého Atlantiku