Než přijdeš...

Nervózně vyhlížím z okna.

Pokouším se sečíst budoucnost.

Kolik chvil zbývá, než přijdeš? A jak dlouhá je jedna?

Jak dlouhá bude tahle báseň, kterou píšu jen proto, abych budoucnost trochu zkrátil?

Kolik centimetrů měří velká touha?

Ve srovnání s budoucností je přítomnost tak protivně krátká!

Titěrná mezírka, do které se nevejde ani atom času.

Vlastně jenom hranice oddělující budoucnost od minulosti.

Jako nicka, která zabraňuje dvěma silnějším sestrám, aby se navzájem pohltily.

A minulost ta si klidně počká, až co jí budoucnost nechá od oběda.

Jí to stačí.

Jí možná!

A na obzoru se budoucnost formuje v tísnivou předtuchu...

A já?

Beru klíče a jdu se podívat za roh, ať přistřihnu to čekání aspoň o pár metrů...