Tři tečky

Na tomto stupni exaltace se již neznám

Trním vlečen

Do půli těla svlečen

Pod pohledy vytřeštěných očí slečen mám dojem

Že to již nejsem já

Halím si sám sebe do masek

Uvědomuji si zločin své vnějškové změny

Ale nebráním se

Copak nejsou dva různorodé zcela odlišné světy ?

Ale ve kterém jsem právě teď ?

Ale ne

Vleču se dál

Pod tím náporem minulosti, přítomnosti ba i budoucnosti

Ale večer, na který se těším nejobzvláštněji

Jen vstoupím !

A získám mimořádné možnosti, jež mne zgalvanizují až do frenezie

Jen nevím, zda někdy stanu na hranici

Hranici profánnosti a posvátna

Ale co

Ale ano

- - -

Uzavírám své vášně do cely zodpovědnosti

Promítám světlo srdce do černého krystalu

Píseň přehlížení zpívám si kudy chodím

Hostií v ústech nebylo ještě dosti

Nevztáhnu ruku do míst svého dosahu

Nezbytnělé plody do skla tavím

- - -

Strhnu černý samet

A učiním své orgiastické vzněty svými služnými duchy

S vážností mrtvého kamene

Větrným vzdechem vpustím horkost svého veškerenstva

Do železných pilin pod nehty

A symbolicky se rozohním nad třemi hroty ( stříbro na červeni )

Kam jsem se poděl ?

A zda mne ještě není

- - -

Jen třeba teď

Se nekryji žádnou rolí

V tomto bodě strnulého pohledu

Nemám do jaké které vstoupit

Nestojím ani před staršími

Mladšími, muži či děvčaty

Zcela sám

Už ne

- - -

                                                   Pavlu Zajíčkovi

Proniknu básnivým jazykem do tvýho lotosovýho květu ?

Zapálím ohně na vyhaslejch pláních tvý dlaně ?

Stínem dotyku zesílím stín tvýho šepotu a stín výkřiku ?

Stín tvýho milování

Stín na mozku

Vzedmu dlaněmi od pasu nahoru vzdech ?

Tu stydnou píšťalu dechu

- - -

Chladná pravda

Nejstudenější ze všech studených netvorů

Je mi milejší

Nejžhavějšímu očekávání nechtěných dotyků

Je konec začátek ?

- - -

Strach před výbuchem srdce

Okolostojící a okolochodící nevidí

Ostění už hodilo stín za hlavu

A dál nerušeně bdí

Pevná ruka by se ještě ráda zatřásla

Na chvíli – ne

POJĎME VEN

Pozor na kovovou hranu po pravé noze

NEDAŘÍ SE MI UŽ TAK DOBŘE

Pokolikáté už

NAPIJME SE VODEČKY

Vzpomínáš ?

REPETÁTOR !

To mléčné světlo

KRÁSNÝ OHŇOSTROJ

Poslední krása v šeru provaziště

PROČ ?

Proč ?

Čorp ! ...

- - -

Zítřek bude zase nesněný

Dotyky očí i odrazy do slepých koutů

Míření kupředu v postoji

Tryskání vsedě

To nevypadá nadějně

Přesto bude

I v leže

- - -

Třese se vzduch

Třese se světlo

Třese se zvuk

Třese se tělo

Kam se podělo ticho pro dva hlasy ?

- - -

Višně ve skořápce

Co je krásné na zahálce

Upnutý pohled hry

V předsíni se hromadí kry

Na procházce

Výšivka na oční pásce

Staré proschlé vášně dobře hoří

- - -

Na zemi leží samotná nahota

A zástupy usmívajících se kráčejí kolem po špičkách

Rozlitá sklenice na barovém pultu se dokutálela

A splynula s šerem

Postava stále leží a nemluví slovy

Po mostě Pavla Wonky zase tekla krev

Tentokrát ne z mých úst

- - -

Na tvrdém dřevě

Nad červeným plátnem

Zasněně nad třetím pivem

Jsem si definitivně uvědomil

Že hranice trapnosti začínají až tam

Kde dozní dvě slyšená slova

Miluji tě ...

...

- - -

Tak jako vlas mezi víčky

Položím nůž na hrníčky

V mých básnických licencích

Neurazím snad tvůj smích

- - -