jak kdo....

Někdo by řekl, že dar řeči byl nám dán,

abychom mohli si říkat pěkné věci.

Však mlčeti zlato – zní stará pravda,

je lepší, než ublížit blízkému přeci.

Slovo, když vyletí, těžko ho chytíš už,

přináší trápení, radost či štěstí.

Chytači slovíček mají pak pěkné žně,

nehezké slovíčko zaženou pěstí.

Písmeno k písmenku přes rty se převalí,

 a slůvko ke slovu ve větu splynou.

Že řekla jsem něco, co uši Tvé neberou??.

Dobrá, se polepším- dám větu jinou !!