Nevinný

 Svítání.

První kapky rosy,

škádlící spánkem zmuchlanou tvář,

troufalý vánek, cuchající černou záplavu havraních pírek,

žádostivý paprsek zápasící s nevidoucí vášní ,

zvědavé Dítě dne nakukující pod plášť Matky noci.

 Koncert.

Nachové tóny slavičích jazýčků,

marně rozehřívajících melodickým rytmem zamrzlé srdce,

osamělý stín vykotlaného dubu, objímající vyhaslé oči,

mechově zelenkavé bahno nerušeno odpočívající na proděravělém šatu chudáka,

opodál pohozený hrnek s několika deseťáky.

 Pohyb.

Pozvolna se probouzející lůno přírody,

svědomitě plnící povinnosti Krále zvířecí říše,

hladové šelmy provolávající čest krmení,

nad kdys ohebnými bělavými klouby, strnulými kostry leklých ryb,

bezvládně zkoseného těla polní lilie, zabloudivší příliš daleko.

Pak... ticho... a ...věčný klid.

                   Sbohem, zlomený žebráku…