Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Černovlasý II

01. 07. 2004
0
0
1482

Už jsem sem jednou Černovlasého posílala, ale pak mě k tomu eště něco napadlo :-)

Černovlasý 

 

 

Zavřený v cele přemítá o svém osudu.  Hlasitý srdcervoucí povzdech.

„Přestaň vzdychat“ rozeřve se strážný a praští obuškem do mříží.

„Jsem nevinný“ pokusí se.

„Drž hubu, černovlasý“ strážný znova praští obuškem.

„Podej mi pití“ poručí si černovlasý.

„Nebudu ti sloužit“ odfrkne si strážný, ale přesto černovlasému vodu podá. Ten chytne nádobu a rozbije ji strážci o hlavu. Strážce se sesune k zemi, černovlasý mu sebere klíče, odemkne si celu a opatrně vyjde z vězení. Nadechne se čerstvého vzduchu a z nicoty vytáhne dlouhý černý plášt´.

Malé děvčátko jdoucí kolem se svou matkou se rozpláče a začne křičet: „Černokněžník“

Její matka jí začne utěšovat, že čarodějové neexistují, že jsou jen v pohádkách.

Děvčátko přestane křičet, matka jí vezme do náručí a nastoupí do auta. Než odjedou ještě si podezřívavě změří cizince a zahrozí mu zaťatou pěstí.

Černovlasý se usměje a začne hledat cestu ven z města. Lidé, kolem nichž projde se mu klidí z cesty a neklidně se rozhlížejí kolem sebe. Psi zalézají do dvorů s ocasy staženými mezi nohy a zoufale kňučí. Kočky se však k cizinci přidávají a otírají se mu o nohy.

Čím déle jsou se zelenookým, tím víc se mění. Rostou, kožich jim zčerná a oči zezelenají…

Lidé s hrůzou v srdcích pozorují ten tajemný průvod- černovlasého cizince a za ním čím dál tím víc obrovských černých koček.

Černovlasý dorazí na konec města a projde branou. Přidají se k němu obrovští černí havrani a zahalí ho svými černými křídly.

Nebe zčerná a začne pršet. Po chvíli se k dešti přidává i bouřka. Děsivé blesky protínají nebe a osvětlují obrovský temný les a k němu mířící průvod.

Když průvod vejde do lesa, zableskne se a les i s průvodem mizí. Lidé si pro sebe šuškají a mají strach. Nechápou, co se stalo. Jejich pohledy jsou upřeny na konec města.

Jen jedna dívka se nedívá. Objímá a líbá černovlasého mladíka s podivně zelenýma očima…

„Smrt“ vykřikne nějaká babka „Všem nám zvěstoval smrt“ Ještě chce něco říci, ale nestíhá to. Na místě umírá a černovlasý mladík se usmívá. Je to strašlivý úsměv zvěstující brzkou smrt lidí…

Proč jen si toho ta dívka nevšímá? Copak neví koho líbá? Snad jí neděsí jeho podivné oči, jeho černé vlasy, jeho bělostná pleť…Nic, jí jen připadá dokonalý… Je zaslepená láskou k mladíkovi, o nemž nic neví.

Možná jí párkrát napadlo, že je na Černovlasém něco podivného, ale…

Jeho podivné oči jí vždy přivedou na úplně jiné myšlenky a on zapomene, co chtěla.

Jak se vlastně jmenuje? Bleskne jí hlavou.

„Lásko“ osloví ostýchavě svého milence. On se jen usměje a tázavě na ní pohlédne.

Podívá se do jeho smaragdových očí a… Proč ho vlastně oslovila?

„Nic…Já už nevím, co jsem chtěla.“ Usměje se na něj.

Černovlasý se natáhne pro sklenku vína a napije se.

Má důvěřivá dívko. Pomyslí si smutně. Jak jen to s tebou dopadne, až odejdu? Čím budeš?

Na rameno mu dosedne havran a zakráká.

„Už je čas,“ promluví Černovlasý.

„Co? Proč? Kam jdeš?“ zeptá se překvapeně.

„Už… musím pryč. Musím okamžitě zmizet z města. Nemohu tu s tebou zůstat.“ Rychle se zvedne a pohlédne k černému nebi.

Už je to tady. Pomyslí si, naposledy políbí svou dívku a nikým jiným neviděn uteče pryč.

Za městem se objeví vysoká kamenná věž. Doběhne k ní a vejde dovnitř. Zamkne dveře a pohlédne z okna. Nebe nad městem změnilo barvu z černé na krvavě rudou.

Musí se pro ní vrátit, nesmí jí tam nechat na pospas Smrti.

Chce vyběhnout z věže, ale něco ho zadrží a on jen bezmocně hledí na naprostou zkázu města.

Třeba žije. Pomyslí si. Ví však, že ne. Zemřela hned, jak jí opustil. Černovlasý se zhroutí do rohu místnosti a rukama si zakryje hlavu. Už nemůže dál. Proč si jen ONI vybrali právě jeho? Vždyť byl dřív také člověk…Pořád má lidské city.

Nejde to však vrátit vrátit zpět. Teď je posel Smrti. Již dávno není člověkem.

Najednou věž zmizí a on se ocitne na zemi. Leží zhroucený v suché trávě a z očí mu tečou slzy. Pohne rukou a v ní se mu objeví stříbrná dýka.

Může Posel Smrti zemřít? Pomyslí si, než si dýku vrazí do srdce.

Nic, žádná krev. Žádný pocit úlevy.

Z očí mu vytrysknou další slzy. Jeho trápení nikdy nezkončí a on to moc dobře ví. Jeho osudem je zvěstovat lidem smrt. Vždyť je přeci Černovlasý, Posel Smrti.

                                                                 KONEC
On není žádný superman. Je to prostě Posel, kterého si Smrt vybrala, aby ji lidem zvěstoval. Mám to tam dost jasně popsaný. No, asi sis nevšiml...

Zbyhoň
11. 07. 2004
Dát tip
Nu, Kingův Pistolník by v tom snad trošku byl, ale…je to, jakobys rezignovala na jakýkoli pokus o literaturu, jednoduché. Začátek je nějak naivní, jak se z té cely jednoduše dostal, a pokud byl takový superman, proč tam teda předtím seděl.

Lishaak
01. 07. 2004
Dát tip
Umíš to dobře napsat, tak temně, strašně mi to připomíná Stephena Kinga. Je to fakt dobrý, akorát se toho hrozně + moc stane na pár řádcích, fakt je tam hodně událostí, Chtělo by to trošku té omáčky kolem. King by tohle napsal tak na dvacet stránek...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru