taková podzimní

27. 10. 1996 Jak začít? Snad tak, že byl večer. Byl večer lezavýho podzimu a nás dusila růžová mlha. A v tom nepříjemnym světle vypadali všichni jako přízraky včerejších snů. Auta i tramvaje existovali jenom pro sebe & mezi chodníkem a domy byla neproniknutelná mříž. Malí psi se třásli strachy a velcí zimou. A pak jsem spatřil ji, tu, kterou už léta hledám, tu, která se občas zjeví jako zapomenutá myšlenka. Stála opřena o zábradlí na jedné křižovatce (tam, co je Střed Vesmíru, víš) a koukala se někam. Pak si zapálila cigaretu a v tajemnym světle plamene jsem spatřil její obličej na chvíli tak krátkou, že ani nenastala. Ale něco jsem opravdu spatřil. Její krásné uplakané oči a záblesk touhy v nich. Pak zahodila cigaretu a někam odběhla.

---