/ jediný

- báseň s jedním rukávem naruby -

až se zase nebudeš dívat

naznačím skříni, že už se může podrbat na břiše

a nemusí se přitom krást do tmavšího kouta

rozhánět kolem sebe mouchy z prachu

sednu si doprostřed kruhový knihovny

obří motýli se zakuklujou pod jedním z jejích křídel       a ona se třepetá - motýlů je moc

stáhnu košili až ke kotníkům a pevně ji chytnu v kolenou

aby nevládla

abych nevlála

v pokoji se právě narodilo počasí;         neviděl jsi, že jsem horká a v tmavší      oranžové

housle se naplnily vodou

někdo další je v pokoji

a krvácí                         ze zvyku

                                                         neviděl, že jsem pomalu a s kňučením vychladla

sochy špičatým jazykem chytají brouky

a bez polknutí otvírají jim všechny možný cestičky

kamenem

chobotnice na stropě roztahuje chapadla

ve větru knih                            drtí vzduch

rozbíjí se

a mě

zvuky

-

když se otočíš zády

pokoj ožije

jestli se podíváš

zamknu v sobě