Osamocená

Šmátráš svou rukou dlouhou, Uzamčená v propasti. Hledáš lásku dlouhou, Zamraženou svou ctí. Kdy zvu tě k sobě stále, Ty se neozýváš. Vím věkem jsme dost od sebe, Stejně ale, proč se skrýváš. Asi by ses musela za mně stydět, Před svými kamarády. A z úst svých musela vypět: Je o pět let mladší než já. Chtěl bych abys to nechala plavat A neuzavírala se před nikým. A přemohla stydlivost chlad, Šla vpřed za svým srdcem citlivým.

---