Dlaň

Dlaň

Jak málo v ní může být skryto,
jen pár zrníček prachu,
přesto hledíc na ni,
není mi to líto,
já ni kouska strachu,
šeptám ji, své přání.

Zůstaň prosím jaká jsi,
neměň svoje rysy,
ani z hlouby duše cit,
není v tobě kouska lsti,
ni dnes, ni kdysi,
a skrýváš kouzlo, pohladit.

Tak moc si přeji právě tebe,
dotkni se mých vlasů,
já procitnu
jak blankyt jež pokrývá nebe
a v dlani jeho krásu,
ukryji jak noční tmu.

A neb den se míjí,
a má jej v moci čas,
ach jak plyne,
já pohladím tvou šíji,
a dlaní skrze nás,
se tma na oblohu vine.

A možná,ptáte se mne nyní,
kde je kouzlo skryto,
je to v onom přání,
není, když nebudete líní
a nebude vám líto,
zvednete svou hlavu, je to právě nad ní.

Vidíte tu krásu hvězd
jež se hezky třpytí
až to srdce raní,
je to více,nežli čest,
je to odraz bytí,
jež je právě ve tvé dlani.

Tak prosím, nestyď se,
pohlédni teď na ni.