Škola

                        Obyčejné   věci

                   Lavička v parku

        Jsou obyčejné věci, jejichž význam, důležitost či nedůležitost, si člověk ani neuvědomí, dokud o nich nezačne přemýšlet.

        Jednou z těchto věcí je i obyčejná lavička v parku.

        Pro někoho je to pár prken(či betonový skelet) a několik spojovacích šroubů,pro jiného předmět určený k tomu aby ve ztemnělém parku zničil něčí práci a historicky se přidal mezi vandaly,pro dalšího docela dobrá schránka na vzkazy,které není třeba posílat poštou,ale stačí je vyrýt do dřevěné části lavičky.Tyto vzkazy mají jednu výhodu – nezničí je sníh, déšť, či mráz, může si je přečíst kdokoliv a snad i ten komu jsou určeny. Zda podle nich bude jednat, to je ovšem úplně jiná věc.Vzkazy na lavičce mají i nevýhody- moc se jich tam nevejde a často se najdou lidé, kteří se je snaží zničit a tím lavičku opravit.Asi je tyto vzkazy nezajímají  a pokládají je za obyčejný projev vandalství, i když jejich autor, či autorka  to v prvopočátku tak nemyslí – chtějí jen něco vzkázat někomu druhému, či druhým  nebo vlastně všem, kteří umí číst.

        Pro staré lidi, pro které je mnohdy procházka v parku důležitou součástí denního života je lavička kromě předmětu, který může nebo vyvolává vzpomínky, také odpočívadlem a  rozdělením vzdálenosti, kterou ten den ujdou a nedokázali by jí ujít vcelku.

         Pro básníky je lavička v parku právě tím běžným předmětem, který může vyvolat v každém z nás asociaci spojenou s nějakou příhodou, která by bez lavičky nebyla úplná a mnohdy by ani nevznikla.Básníci mají  proti nám obyčejným lidem bez  fantazie a umění  jednu velikou výhodu – umějí seřadit slova do veršů, a tak dokážou z obyčejné lavičky  udělat věc, kterou si  někteří z nás přečtou a líbí se jím.

         Stejně tak i malíři. Ani si mnohdy neuvědomíme, jak ta stará lavička je vlastně hezkou součástí romantického zákoutí. Jen malíř nám to dokáže ukázat v barvách, jak to vidí.

          Lavička v parku je prostě jen obyčejná věc.