PROSÍM,ODEJDI

Proklínám den,

kdy ses mi poprvé do spánku vloudil

a zároveň mu blahořečím.

Vzpomínám na chvíli,

kdys mě poprvé vzal ssebou na procházku

a přitom bych ji nejradši vymazala.

Žiji tím okamžikem,

kdy jsem se pokoušela s tebou držet krok

a ta chvíle mě zabíjí.

Hřeším,když myslím na tvoje rudá ústa,

která jsem chtěla políbit

a teď už je neuvidím.

Chybí mi hloubka tvých očí,

ta prázdná slova,co jsme si řekli

a přesto tehdy pro mě byly vším.

Nikdy se nedozvíš,cos pro mě znamenal,

nikdo ti nepoví,jak tu sedím znavená,

raněná u srdce,k tobě se nakláním,

vztahuji ruce,

prosím, zabij ve mě ty vzpomínky,

chtěla bych tě naposledy vidět

a říct ti do očí, že už tě nemiluji,

pokud to neudělám, nebudu volná.............