Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNavždy
Autor
Verlain
Navždy
Proč stírat mám své sny, ač na dosah se mi jejich vůně jeví,
leč příkazy svých druhů, co z armády skvostné nevrátili se živí
poslouchat vnímaje každé noci jejich křik mám, zač – to nikdo neví
pláč staré armády a revoluční ryk, modlím se ať obé brzy z mých snů zmizí...
Nemaje potuchy o nástrahách nádhery dvora a falešnosti sladkosti
nevinnost kráčí dál omámená tím vším leskem,
bývaly doby kdy z plna hrdla užívala hravosti,
načež klesla v potu s krví v kal své minulosti v katův klín a se svým steskem
hlava kutálí se...
Stálost je pevná ale nestálost bohužel krásnější
v očích máš slzy a ty se kdes v hloubce ztracených vod vzaly,
proč slzy s korunou a lesk království je ti jasnější
než ty mé slzy a něžné oči, co tak dávno se na tebe usmívaly?
Proč tajemství utonuté v podivné hudbě v uších noc co noc mi zvoní
a kde básnící našli pojem hříšná žena
proč její tíseň a strach v ústraní potoky krve roní
proč je tedy hříšná, když ten hřích v sobě už nemá?
Nesuď ji, vždyť ty nemáš žádné právo, sám jsi odsouzený
ona hledá místo, kde skrývá se spása
věděla, že moudrosti dost nikdy na světě není
byla to ona, koho miloval, koho nadchla její krása.
A já budím se dál a trápí mne krutý smích vojáků
v plačtivých vzpomínkách kolem ní jsem obemknutý
ve tmě vidím rudý odstín jejích rtů..barvu stínů soumraků
teď už vím, že jsem navždy...navždy v ní uzamknutý.