Bouře

Bouře

A nebe se zatáhlo tmavě namodralou oponou a všechno co bylo doposavad jasné a pestrobarevné se změnilo na tmavé a zašedlé. Stín, jež se pohyboval od západu k východu, nabýval rozměrů a během chvíle pokryl vše živé i neživé. Výrazy lidí, veselících se, nabyl strašlivě kyselé podoby a vesměs všichni co byli doteď pod širým nebem, začali vyhledávat úkryt před chystající se bouří. Jen párek stařečků o hůlčičce zoufale zůstal na pospas běsnícím živlům. I začalo hřmít a blýskat se – pod návalem silných decibelů jeden ze stařečků upad a zaznamenal čelní srážku se zemí, druhý bezcitně a zbaběle utíkal dál, nehledě na nesnáze svého přítele. Nebe se zcela zatáhlo a nyní nebylo nikde světla, prostranství osvětlovala jen změť silných elektrických výbojů – tj. blesků, jež hrály ukrutně strašidelné divadélko na obloze. Následně začalo pršet, pršet tak silně, že pod obrovskou razancí dešťových kapek začaly nakřípat taškami pokryté střechy domů v okolí. Mohutné provazce deště za okny pozorovaly děti v mateřské školce se zamrzlými pohledy, s otevřenými ústy. Jakoby měla tato bouře silně hypnotické účinky na lidi, všichni stáli jako masy solných sloupů. I začalo foukat a vítr se začal rozehřívat přemísťováním a převracením aut. Začal projevovat svoji sílu, nic nezůstalo na své původní pozici, vše mělo své nové místo, díky jeho velmi sangvinistické povaze. Nejprve z lidí odfoukl do neznámých končin stařečky, pak se začal ujímat i ostatních. Vítr zničil vše co mu upadlo do cesty, to co nezničil dovršil déšť spolu s bleskobitím. A bouře ustala, všechno pozpřeházené a zničené.