Osud

    Osud

Šla jsem lesem podél skal,

a přede mnou osud stál.

V té chvíli se zastavím,

co bude dál, to už vím.

Hledíme si dlouze do očí

a mé srdce – snad se rozskočí.

Nad touto zvláštní chvílí,

napětí neustále sílí.

Před očima proběhne mi život můj

a co vidím jen špínu, zlo a hnůj.

Ten poslední zlý skutek

do paměti se mi vryl.

Mé srdce drží smutek,

ale obličej to skryl.

Jenže osud oklamat se nedá

už ví, že do pekel mě předá.

Tu hříšnou, co život si zmařila

jen pro lásku pro tu vraždila.

Najednou záblesk ohnivých světel,

hříšnice klesá.. do horoucích pekel.