A dál?

Kateřině, která mě znejistěla svou jistotou

souhlasně mlčím na nudné schůzi
neslyším námitky návrhy otázky
sedím tu v obleku ne ve své kůži
marioneta s prasklými provázky

vidím jak hýbají ústy a jazyky
jsou ale němí a asi i hluší
protože neví co já slyším za vzlyky
a řev co s ozvěnou duní mi duší

nezastavil kde jsem přednost dát měl
té s kterou chtěl jsem žít bez pravidel
náhle jsem v mlze narazil na lásku

myslel jsem že všichni známí jsou cvoci
ale teď došlo na lámání srdcí
a já se bojím si položit otázku ...

---