Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepocit
07. 10. 2004
2
0
786
Autor
mezinka
Tohle jsem prostě já. hnijící v zemi a přesto doufající.. myslím,že takových je nás víc.. nebo se mýlím?
slaměnný klobouček přes oči...
hřejivé doteky slunce..
ležící pana v bodláčí
dětský smích co nemá konce...
zavřené oči.. obrazy života pod víčky
duše v těle se otáčí
pak rozhodne se uletět..
obláček bílý vznese se
a tělo sluncem zahřáté...spí..
bdí... a čeká..
až vrátí se mu život a zas se probudí..
a zatím jemně splyne se zemí...
s trávou,se svěží zelení
vpije se do hlíny suché
a chvilku jí tak ukojí...
Žízeň..
pít a žít...
mít ji ale chtít ji ukojit
potom BÝT.... a zas duši mít.