Lidská i nejasná ii

Někdy - někde doutnala města
skoro jako bramborová nať hořící
štiplavě zalézající do nosu a do očí
první omamná droga z dovolené
Vlastně pálilo se listí (to pražské ovšemže)
do kopců
občas vybuchl kaštan a nebo peří,
na úpatí svahu dooranžové
slunce hřeje než zase zavřeš oči
Ženy už dávno - už dávno nezalévají květiny
svým pláčem

Společně jsme se nořili
do vlastních bolestí hlav
a polosnů nad nebem a nad berlínem
retken na zdech chorvatských
prosím opět nehty vyškrábané
schizofrenie hadr snad letní dny
a jejich stébla trávy mluvím
do spánku ať netrpíš ať
nemusím ti utírat slzy zpoza
zavřených víček
do běloučkých chodeb kachliček
a rdění se mi zamotáš a nevěříš v
tlení
jakoby blboučká pornografie
fotoseriálu holčiček
s rubínovými rty
a dlouhými kožichy od max factor
na hraní popadaných rezavých vraků
a hvězd

Cítil jsem to listí jak hořelo
sbírali jsme ořechy každý den
a trocha krve na jejich nahých tělech
zůstávala s třesoucími se prsty
Bylo to jako obyčejně, ale
intenzivní šustění pod nohama
bylo tentokrát něco víc
slzou kamenem protože mlčí
protože slyší - protože prázdný dech

Šplhali jsme spolu na vrchol
konce světa mého dětství (jak to bývá s myšlenkami
dětí až do osvětí a do polidskosti
zahrad nebo koček Tati v pološeru
se řežeš)
foukal vítr a odnášel spoustu
jmén nemysleli jsme na ně byla skoro prázdná a cihlově zaprášená (jízdy autem po nocích s anonymními dálnicemi ukazateli a benzínkou vyprahlých homosexuálu skrytých za láskou umakartu náklaďáku vlhce zapomenutého léta)
nepotřebovali jsme je a necítili je bylo to správné
a teď ti je posílám jedno podruhém i s jejich autogramy básní opět sám
Ovšem ty jména
létala kolem nás
a snažila se zasáhnout jiskry
padající ze stromů, protože
oni na podzim se snaží leťet na jih
s jejich zmrzlými křídly
želbohu nedojdou

nedojdou A teď mi mlčíš unavení
panny a vlásky do hub porušení
podroušení

asi se stmíváš a kočky neřvou
přes zdi můžu říct všem
sběratelům známek a topolů
do nocí chybíš/proto jsme - a proto vrazi

snad nás neodvezou

---