Rudé pohádky II.: Rudá Karkulka

Žila byla na místě krásném jako mostecké hnědouhelné pánve holčička, které nikdo nikdy neřekl jinak než Rudá Karkulka. Nosila rudé šatičky, rudé botičky ze závodů V. I. Lenina, starou sovětskou beranici s pěticípou rudou hvězdou na čestném místě, rudý svazácký šáteček a za pasem nosívala KPZ RVHP (krabičku poslední záchrany Rady vzájemné hospodářské pomoci) obsahující příruční srp, kladivo a kolibříkové vydání Marxova komunistického manifestu.

Jednou jí maminka, nositelka vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, poslala k babičce,aby jí předala dárek k výročí Velké říjnové socialistické revoluce. A tak šla. V košíčku nesla třešňový dort a titanový srp, aby si babička nestěžovala, že se jí při sekání bylinek ten starý hliníkový pořád láme. Šla, až došla na kraj lesa.Vzpomněla si, že jí maminka říkala, aby šla okolo, protože v lese řádí zlý kapitalista. Řekla si však, že lesem je to o 280 % rychlejší a pohodlnější a vydala se do lesa s písní S. K. Neumanna 110 % štěstí na rtech.

Když vtom – potůček šplouchnul, vítr zašuměl a křoví zapraskalo. Před Karkulkou stál kapitalista. Vypadal opravdu odpudivě – kšiltovka s nápisem „I love America“, tričko s obrázkem mrtvého Stalina a kalhoty s portréty všech amerických prezidentů. Slipy nebyly vidět. Hrozným hlasem promluvil ke Karkulce: „Co tady tak sama děláš?“ Odsekla: „Ty imperialistický hovado!“ Kapitalistův přátelský obličej se změnil v hrozivý Nixonův škleb (nafouklý ksicht při abdikaci) a zaburácel svou otázku znovu. Karkulka si strachem málem stříkla do umělého textilu, přesto ho však jako správná pionýrka nedala znát. Kapitalistovi však radši vše řekla (ještě by ji přinutil emigrovat).

Kapitalista po chvilce úvah řekl: „Víš co, vsadíme se, když ty budeš u babičky dřív než já, dám ti žvýkačku Pedro, a když ne, tak dostaneš kopanec do prdele.“ Karkulka vzrušením vypískla a že teda jo. 3, 2, 1, start – kapitalista se vyřítil jako blesk a to Karkulka nevěděla, že má ten podlý příživník o tři stromy dál schovaný Chevrolet. Za chvíli viděla jen tečku na lesní cestě. Ale to by nebyla Karkulka, aby si nevěděla rady. Vytáhla Manifest a četla: „Ve jménu Marxe i Engelse i Lenina svatého, proletáři všech zemí, spojte se a dejte tomuto kameni moc pomoci mi k poražení toho tržně prohnilého imperialistického prasete!“ Vzala do ruky kámen, hodila ho na zem a – stal se z něj zbrusu nový Moskvič WRC v rudé barvě. Za chvíli již rychlostí téměř nadsvětelnou předjížděla kapitalistu. Dojela k babičce a čekala na toho buržoazního vyvrhele. Ten byl za chvíli tady a ač nerad, dal jí žvýkačku Pedro – co jiného mohl taky dělat, maximálně si políbit prdel.

Karkulka již nevěnovala kapitalistovi pozornost a zaťukala na dveře betonové chaloupky ve stylu socialistického realismu. Otevřela vrásčitá stařena. „Čest práci, soudružko babičko!“ „Čest práci, děvenko!“, pozdravili se navzájem a vešli dovnitř. Když babička uviděla titanový srp, radostí vyskočila do stropu a probořila se až na půdu. Seběhla po schodech dolů a ještě jednou děkovala Karkulce za krásný dárek. Řekla, aby se posadila. Nalila vodku, nakrájela třešňový dort a pustila na gramofonu Píseň kombajnérů. Jedli dort a mysleli si, že nic nemůže zkazit jejich proletářské štěstí.

Za chaloupkou byl však kapitalista, vzteky zelený jako dolar. Rozhodl se podle zaútočit a zmařit komunistickou idylu. Zaťukal na dveře. „Kdo to asi může být“, pomyslela si babička, „předseda místního sovětu tu má být až za dvě hodiny“. Šla otevřít. Sotva sáhla na kliku, ozval se výkřik „Privatizaci na tebe, babo plesnivá!!!“ Babička se lekla tak, že dostala infarkt a umřela. Karkulka však byla z jiného těsta. „Ty jeden kontrarevolucionáři!“, válečný pokřik statečné dívky se rozlehl na míle daleko. Její levá ruka sáhla na věšák, kde sebrala titanový srp, pravá sjela k pasu a vytáhla kladivo. Prvnímu úderu srpem se kapitalista hbitě vyhnul, avšak rána kladivem dopadla přesně na čelo, prorazila čelní kost a nehezky si pohrála s miniaturním obsahem jeho hlavy. Nepřítel padl ve smrtelné křeči. Východ zvítězil nad západem, pravda nad lží, rubl nad dolarem a Karkulka nad kapitalistou.

Hrdinka pustila nástroje své zloby. Otočila se k mrtvé babičce a rozplakala se.  Myslí jí však blýskla myšlenka a vzpomněla si, na knihu nejsvatější – Marxův komunistický manifest. Sáhla k pasu, otevřela na první straně kapitoly o znovuoživení padlých hrdinek. Zamumlala poprvé: „Ty, jenž ležíš v mauzoleu, dej život těmto ostatkům, aby šířily slávu Sovětů jako dříve!“ – a z babičky se stala zombie.

Zamumlala podruhé: „Ty, jenž ležíš v mauzoleu, dej krásu tomuto tělu, aby mohlo bez obtíží šířit velikost tvou“ – a z babičky se stala lidsky vypadající zombie.

Zamumlala potřetí: „Ty, jenž ležíš v mauzoleu, dej duši tomuto krásnému tělu, ať jí lidé mají rádi, ať pomáhá přátelům a škodí nepřátelům“ – a z babičky se stal člověk.