Pěkná noční vůně

Večer slyším crrr,crrr!zvonek zvoní.

Jdu otevřít,nikdo,v dáli podkovy zvoní.

Nadechnu se-v dáli cítím pěknou vůni.

Oblíknu si kabát,na nohy tenisky a jdu za ní.

Jdu už půl hodiny,tloukly devět,

někdo tady bručí,to bude medvěd.

Slyším dusot koní,opět,

u  cesty vidím kdejakýho žebráka dřepět.

Vůně sílí,zrychlím  KROK

za chvíli běžím jako o ZÁVOD.

Mozek nepracuje,ztratil NÁVOD.

Noc je však chladná,dal bych si GROG.

Srdce mi buší,buch,buch,

vůně je silná,těžký je vzduch,

všude kolem začíná ruch.

Poprvé cítím fakt silnej puch.

Jsem v centru dění,to je smrad!

Ucítím tu vůni možná snad?

Měsíc svítí,na kopsi hrad;

někdo mi něco ukrad.

Brodím se zpět davy.

Plní se mé nejhorší obavy.

Vracím se z týhle divný zábavy,

najednou praští mě něco do hlavy.

To byl asi kámen,

se mnou není ámen.

Měsíc je tak vzdálen.

V jeho svitu nikdo není spálen.

Vracím se kolem kamenolomu.

Nepotkal jsem pohromu.

V jednom z plnejch vagónů

já vracím se zpět domů.

Zabouchnu dveře,svlíknu se do vesty.

Rozhlídnu se - Bože,jaké neštěstí!

Ukradli mi všechny hlouposti,blbosti i cennosti.

NO co,pozvu k sobě žebráky vod cesty...