Našlapujte krutě

Mučená cesta svíjí se mi pod chodidly,

trpí a blouzní.

Chodidla se opírají vší silou,

nesmilují se,

vždy došlápnou.

Ta cesta už ví čím se provinila,

vedla mne a já sešel na zcestí.

Vraceje jí teď své splíny,

jsem barbar, jsem ničitel bez milosti.

Chvíli mne prosí a zbaběle škemrá

chce zmírnit svůj trýznivý úděl,

je šílená...  neslyším, nevnímám ji.

Ona? 

Přestože bez tváře, šklebí se jak ďábel.

Dokud tě neušlapu, nesejdu, neshodíš mne,

každým krokem tebe srážím

a já rostu blížíce se tam

odkud jsem vyšel.

Tam vrátím se a začnu znovu.