Sobec

Snad ještě pořád

chybí mi

obrovské pelesti slastí cizích

kdesi v hotelích.

V nich slyším vzdychoty jmen tvých,

ve tvářích zkroušených,

oddaných extází.

Panenky z ulic červených

vyprávět mohou.

Nadržené pohledy,

s pytli penězi,

do těla se noří.

Upadají v rozkoších.

Ty mizíš mi s nimi

a já blázen je nehledám.

Jen žárlím a s hlavou v klíně tvém

usínám a spím.

Pak na márách pojíždím

a zvony bijí dál,

pokojem kde bydlíváš,

milence střídáš,

zkroušených v extázích,

ve tváři oddaných

pohledů přibývá.

Květiny vadnou.

Na hřbitově sobectví

ležím a strádám sám.

---