Provázky

Je mi jasné, že tahle báseň není o slovech a o rýmech, ale o myšlence, tí mspíš, že v ní sám vybízíš k přirovnání. Tak se tedy zkouším zamyslet nad myšlenkou, nad sdělením. Vlastně tím říkáš - chtěl bych tě spoutat svou touhou, která se nikdy nemohla realizovat (=kterému nebyla souzeno..). Jde to ale? Myslím, že vlastní touhou spoutat nikoho nemůžeš, leda jeho vlastní. ;) Nevím, jestli chápu tu myšlenku správně, možná ne, možná.. kloužu po povrchu a nevidím v tom autorský záměr. Každopádně, pokud se mi básnička o hořících polínkách zdála p ostránce počtu tipů fest ošizená, tak tady u téhle si to nemyslím - a snad se na mě nebudeš zlobit. :)

tak jak Katerina...ale spoutání může být i oboustranné a dobrovolné.. :) hezký to je...

Je to takový... posesivní... někoho přivázat, aby neutekl, ať už v jakékoliv rovině... to nemůže dopadnout dobře. Ale napsaný to dobře je, výstižně: destruktivní touha?

Kdyby to jen šlo.

Tož pěkné...

...chtěla bych znát človíčka, co umí napsat, vymyslet... vůbec přemýšlet tak jak ty. Přeju ti co nejkrásnější můzy... Píšeš fakt hezky.

...kterému nebylo souzeno zakusit závrať prvního letu Provázky utkanými z touhy po Tobě nádherně vyjádřeno *

Líbí :o)