Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jen já

31. 10. 2004
2
0
1830
Autor
Anis

Ani nevím, zda tenhle výkřik se dá vůbec nějak hodnotit, ale přesto to muselo ven :)

..................... Pršelo. Stála a nemohla se pohnout. " Uteču, uteču domů ,"napadlo ji. Udělala krok dopředu. Odemkla branku a zamířila k domu.

 

     Seděl v křesle. Jen tak ve slipech. Zvedl oči podlité krví a napil se piva.

 

     Nedokázala sama sobě vysvětlit, co tady dělá. Možná ze strachu, mohl by si něco udělat. Možná z lásky,protože, bůh ví, že ho milovala .

Jenže láska má k nenávisti tak blízko ...

 

     " Co tady chceš? Vypadni! Nechci abys tady byla....." Vyklopil do sebe zbytek piva. Vstal. Zavrávoral a spadl zpátky do křesla. " Co čumíš, řek sem, abys vypadla, si hluchá, nebo co?"

Sedla si na kraj židle. Minuty plynuly. Ticho, občas jen zvuk otvíráku na lahve...

 

     Neměla sem chodit. Sakra, co vlastně čeká? Že ho snad spasí? Nejde to zastavit, ta cesta vede jen do pekla. Řekne mu, že je konec. Nemá to smysl, nic se nezmění. Ráda by mu pomohla, jenže tam, kde je on, se nedá vejít bez pozvání ...

 

    Co ji sem vlastně nutí chodit? Nečeká ji tu nic jiného než jen ponížení, křik, hádky, strach ....

 

   Otočila se k odchodu. " Ahoj, máš pravdu, neměla jsem chodit ..."

 

    Zpozorněl. " No sem si moh myslet, že radši utečeš. Tak tahni, ste všichni stejní, vysrat se na kamaráda, to by šlo každýmu, tak vypadni, táhni, dělej.... "

 

    Zabouchla dveře a běžel zpátky k brance. Viděla jak za ní vyběhl. Utíkala pryč. Slyšela jak něco křičí. Mrazilo ji v zádech. Jen už být doma ....

 

    Zamkla za sebou. Píchalo ji v plicích a v hlavě hučelo. Něco bouchlo. Tiché kroky. On. Přišel si pro ni. Opřela se o dveře.

    Začal lomcovat klikou. Něco drmolil, ale nerozuměla mu. Mluvil ztěžka.

    Klepání...... " Ježíši, hlavně ať nikoho nevzbudí. Kdyby tak naši věděli, raději nedomýšlet .... "

 

   Ticho. Strnulé, hmatatelné nic. Houstlo to. Bála se pohnout. Je tam někde venku, cítí ho. Počká ...

 

   ...... tiché škrábání na okno. Znělo to skoro vábivě ..........., kolena jí vypověděla službu. Sjela na zem a z očí ji vytryskly slzy ...........

 

     Slyšela ho skoro zřetelně. " Já vim, že si tam ty děvko, já tě zabiju ........

 

    A škrábání neustávalo ........

 

 

 

    

    

 

 

 

 

 

 


gabio
19. 12. 2004
Dát tip
sedím tady u počítače dobrou minutu a přemejšliim nad tim...dostal mě ten konec. Je perfektní...nechalas v tom tajemství a zároveň jsi nevynechala podstatný pocity...strach... t

...dost rychle...takze hej...

pozorovatel
05. 11. 2004
Dát tip
Mi z textu přijde, že to došlo poměrně daleko. Takový vztahy chce skončit hned a nesnít o tom, že se změní. Možná by mu pomohlo právě to, že by odešla už dříve...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru