Odborník ví, co je pro vás dobré

Chytly mě zuby. To se stává. Natekla mi celá pusa a bolest se šířila tak intenzivně a tak rychle, že jsem za chvíli ani nevěděla, co mě přesně bolí. Jistý bylo, že mě bolí všechno od zubů níž.

V pondělí jsem to už nemohla vydržet a vydala se na internet, abych zjistila stav zubařů v Pardubicích. Bylo jich požehnaně a tak jsem zavolala na první číslo, které mi padlo do noty.

„Dobrý den, berete akutní případy?“

„Dobrý den. Jak akutní případy?“

„Chytly mě zuby a už se to nedá vydržet.“
“A vy nemáte svýho zubaře?“

„Mám. Ale v Pardubicích studuju a domů to mám krapet z ruky. A ty zuby vážně bolej.“

„Aha, takže vy jste studentka… A nejste z Pardubic…“

„Jo, nemohla by mě, prosím, paní doktorka vzít?“

„No jo, mohla… Ale objednáváme až od půlky prosince.“

Seděla jsem mlčky a nevěřícně jsem zírala na monitor před sebou. Měla jsem pocit, že si paní dělá srandu. Byla bych bývala ochotná se zasmát i přes bolest mých sanic, kdyby to sranda byla. Ale v oné chvíli mi došlo, že to je realita a já slyšela sama sebe jak se šokovaným hlasem loučím.

„Dobrý den, jsem studentka z Pardubic a děsně mě chytly zuby. Nemohla bych se u vás stavit, aby se mi na to paní doktorka koukla?“

„Máme plno,“ pravil ženský hlas na druhém konci.

„A co hippokratova přísaha?!“ vřískla jsem do telefonu, co mi otok dovolil.

„Jděte si ke svýmu zubaři.“

„K tomu to mám přes sto kilometrů a ty zuby mě bolej teď!“

„Paní doktorka je ve skluzu.“

„Hm, díky za ochotu,“ (a stejně hnusnej den, jako mám já), chtělo se mi dodat.

Stále jsem nemohl uvěřit svým uším, nemohla jsem pochopit realitu všedního dne. Pořád jsem myslela, že se z toho probudím. Doufala jsem…

„Dobrý den, děsně mě bolí pusa. Můžete se mi na to podívat?“

„Máme plno. Ale můžu vás objednat. Chcete se k nám zapsat?“

„Ne, nechci. Chci, abyste mě ošetřili. Ty zuby mě bolej teď. Tři noci jsem nespala.“

„A co vám je?“
„Proboha, jak to mám vědět? Nejsem doktor. Jsem oteklá jak meloun.“

„Objednám vás…“

Tohle byl ten bod zlomu, kdy jsem začala brečet. Tohle je šílený. Tohle je jako ze špatnýho filmu. Rezignovala jsem, zvedla telefon a zavolala na ústřednu krajský nemocnice v Pardubicích. Nikdo to nebral. Zkusila jsem druhý číslo a ozval se opět ženský hlas.

„Dobrý den, prosím vás, máte tam pohotovost?“

„Tohle je stomatologie.“
„Tak to mě vážně těší. Berete akutní případy?“

„Až od pěti večer.“

Přemýšlela jsem nad slovem AKUTNÍ. Vždycky jsem ho měla spojený se synonymem vážný – k vyřízení hned. A teď jsem byla na planetě, kde tohle slovo, jak se zdá, všichni chápou opačně.           

            Pochopila jsem, že se nedá jinak, než začít hrát na city. Sbalila jsem kamarádku a s oteklou tváří a kruhama pod očima, jsem si to štrádovala na polikliniku. Zabouchala jsem na jedny ze dveří, ze kterých se neozýval zvuk vrtačky (i přes veškerou bolest jsem cítila ten nutkavý pocit utéct) a v celé své obludné kráse vyjevila mladé sestřičce, o co si smrtelník, jako já, žádá. Koukala se na mě, jako bych přilítla z Marsu (tady se naše pocity shodovaly), nicméně mi oznámila, že pan doktor má plno.

„Ale já tři dny nespala. Bolí to jak čert.“
„Tak si zajděte k Ideonu, tam je zubařů dost.“
„Tam se mnou taky vyrazili dveře.“

V jejích očích se objevila účast. „Ale mi máme objednanýho pacienta na jedenáctou a bude to dlouhej zákrok. Můžete počkat, ale nevím jak to bude dlouho trvat a pak…“

Bylo mi jasný, že slovo dlouhý v sobě skrývá něco ve smyslu: Může se stát, že na vás nevyjde řada bez objednání, bez založení karty u našeho doktora, bez…

Pokrčila jsem rameny, vzala za kliku a vyšla na chodbu. Chvíli jsem meditovala nad mým pondělním dopolednem, kdy namísto abych poslouchala přednášky, které mi mohou pomoci při mé bakalářské práci, jsem sháněla někoho, kdo mi věnuje deset minut svýho času, a když nic jinýho, aspoň mi píchne něco proti bolesti, abych už konečně dala pokoj. Po krátké rekapitulaci dne jsem se začala smát tak bláznivě a ironicky, jak mi to pravá půlka ksiftu dovolila. 

Teď sedím doma před počítačem s oteklou a bolavou pusou s nadějí, že zítra nebude mít MOJE doktorka dovolenou.