Chvíli před deštěm

Chvíli před deštěm ptáci nízko nad zemí létají, lovíce hmyz čímsi sražený a lidé chýlí hlavy spásu u země hledajíc, je cítit hlína i kořeny rušící klid mrtvých v jejich tlení,  socha řekla amen a změnila se v kámen aby z jejich úst voda poté vytryskla světlo rozkládajíce v amarylis co dlouho spal, chvíli před deštěm ryby z hlubin vyplouvají do tůně co leskne nad hladinou a voní jako panna po koupeli v sedmi řekách z medu a marně zkouší létat, vteřinu či dvě, pak do svých vod se navracejí, tloušti, jelci, hbití pstruzi i parmy co znají mělká místa i brody kde dá se políbit noha procházející ženy a ona chutná po divokém česneku a psím víně a její prsa jako ptačí višně se nalijí, chvíli před deštěm blázni jsou neklidní, vítr znejistí, čas znehybní, slunce zdá se že není, já pročítám si svoji knihu snění, chvíli před deštěm……