Jsou dny bez začátku i konce

Jsou dny kdy to jde všechno samo a někdy i kdyby se člověk rozkrájel na tisíc kousků, nejde nic, všechno se drolí pod rukama jako perníkové srdce koupené před mnoha lety na nějaké pouti, jejíž zvuky, vůně a slova dodnes honí vítr někde na druhém konci světa jako pes točící se za vlastním ohonem.Jsou dny o  kterých nevíš, že byly i když se už nevrátí zpět, jsou dny, které přijdou, ty o nich sníš a víš o nich úplně všechno, jsou dny nekonečné a hluboké jako ženské srdce, dny prosté jako režný chléb v ošatce, dny lehké jako pírko i těžké jako nohy pivovarského koně, dny se špínou za nehty, kterou ne a ne umýt, dny čisté jako slovo boží, dny kdy se modlíš aby už skončily, dny kdy se modlíš aby nikdy nebyly, dny kdy vítr hraje na hřeben podzimního strniště, dny od rána do večera, dny kdy si kráčíš opilý vlastním tělem, které je zatím ohebné a pružné, dny kdy neslyšíš ani nevidíš, dny kdy nerozumíš, dny kdy cítíš, dny kdy miluješ.A co teprve potom noci……