Action Silvestr

Jak to dopadne, když chcete slavit s rodinou...

8.00 Nutí mě vstávat. Dostávám se do normálu a začínám se na dnešek těšit! Jedem totiž z města, kde bydlíme, k babičce na venkov. A konečně – dnes se koná rodinná sešlost! Zase uvidím celou rodinku! Zbožňuju Silvestr!!!

9.00 Přijíždíme k babči a dohadujeme se, že bysme vlastně mohli udělat rodinný výlet na hory s běžkama! Proto se celá rodina kromě babči a dědy nasáčkuje do dvou aut (první auto já s rodičema, druhý teta, strejda, sestřenice a bratranec) a jedem! Konáme ještě zastávku ve městě, kde strejda vybíhá do sportu.

9.30 Strejda si dal načas! Vyřítí se z obchodu s nejdražším typem Rossignolů.

10.30 Už jsme pod horama a parkujem u stanice lanovky. Teda doufám, že tu nebude moc lidí, abychom tu nestáli do novýho roku.

11.00 Čekáme ve frontě. Před budovou lanovky. Kdo čeká, ten se dočká.

11.30 Dostali jsme se do budovy lanovky. Miluju hory! Miluju Silvestr!

11.50 Přicházíme na řadu. Lanovka je sice jednosedačková, ale má jen 30 sloupů, takže počítám, že zachvilku jsme nahoře.

11.55 Hernajs. Vezu se, ale mrznou mi ruce a nohy.

12.00 Nechval dne před večerem. Lanovka se zastavuje. Nikdo neví, co se děje. Tvrdnu u sloupu 19.

12.10 Dozvídáme se, že vypli proud. Necítím ruce ani nohy. Napadá mě, že by ten letošní Silvestr nemusel být moc idylický…

12.15 Vytahujou nás ručně.

12.25 Jsem nahoře, postupně i celá rodina. Chybí teta, které spadly z lanovky lyže. Pravděpodobně sjely z kopce dolů, teta se vydává za nimi.

12.40 Lanovka už zase jede, ale to je nám už k ničemu. Míříme k chatě.

12.50 Chata z technických důvodů uzavřena. Mimoto končí i běžkařská stopa.

13.00 Balíme to. Strejda navrhuje sejít to trochu dolů a pak se spustit po sjezdovce. Na můj dotaz, jestli je sjezdovka červená nebo modrá, dostávám odpověď, že černá. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

13.05 Jdeme po neprotáhlé cestě dolů. Na běžkách to nejde. Z mých starých běžkařských botek (darovanému koni na zuby nehleď) se stává Titanic. No aspoň konečně důvod vyhodit je.  Strejda se zálibně kouká na své Rossignoly. Někdy jsou ty hory fakt strašné!

13.15 Docházíme k vrcholu sjezdovky. S třepajícími koleny se stavím na vrchol a rychlostí závodního hlemýždě dělám abnormální obloučky. Někde za mnou a přede mnou vlaje zbytek rodiny. Pouze kolem nás s opovržlivým úsměvem prosviští strejda na svých Rossignolech. Že by pýcha předcházela pád?

13.25 Dojíždím dolů a můj kardiovaskulární systém očividně mele z posledních rezerv. Jsem zralá na bypas! Dole už čeká sestřenka, mamka a táta, který si důkladně přihýbá z placatice, naplněné vodkou. Vodka (a tchýně) je nejlepší studená.

13.30 Přijíždí bratranec na jedné běžce. Druhou na dvě půlky nese v ruce. Strejda stále chybí.

13.45 V mlze rozeznáváme postavu.

14.00 Už je to tady. Strejda. Bez Rossignolů, které se zřejmě odporoučely do věčných lovišť. Nadává jak dlaždič. Vychrampal se těsně pod koncem sjezdovky. Komu není rady, tomu není pomoci.

14.15 Doplazíme se k autu. Táta nemůže řídit, sotva se vleče. Je opilý, jak zákon káže. Rozhodne se, že naše auto teda bude řídit sestřenice, která má řidičák týden. Východisko z nouze. Ještě čekáme na tetu.

14.30 Podařilo se nám dostat do zamrzlých aut. Přes kufr.

15.00 Objevuje se vrcholně naštvaná teta. Bez běžek.

16.00 Jsme doma. Sestřenice zas neřídí tak špatně. Pomalu, a precizně. Sejmuli jsme jen dvě ze tří popelnic na návsi. Ale teď se to teprv rozjede. I love Silvestr!

16.30 Bratranec si vzpomene, že jsme nekoupili žádné prskavky, které bezpodmínečně chce. Tak vezme mě, sebe, strejdovo auto  a sestřenici (alias řidičku). Víc děr, víc syslů, víc hlav, víc smyslů. Naskáčeme do auta a jedem do města pro prskavky.

17.00 Do města jsme dojeli zdraví.

17.30 Prskavky po velké námaze sehnány. Jdem k autu!

17.40 Nemůžem se do toho děsnýho auta dostat! Šmejd zamrzlý!

17.50 Stále se nemůžem dostat do auta.

18.00 Bratranec volá strejdovi, ať tu s tátovým autem přijede.

18.10 Strejda je tu. Ani on s tím nehne. Naskládáme se do tátova auta a strejdovo auto necháváme stát na parkovišti. Do jara.

18.20 Jsme doma a celá rodina (kromě táty, který totálně opilý chrápe v ložnici) se sejde u televize. Snad už to teď bude všecko Ouki douK. Zíráme na Mrazíka.

18.45 Neříkej hop dokud si nepřeskočil. Zas vypli proud! Já tu snad někoho praštím! Z nudy jíme cukroví, těstoviny a sulc.

19.00 Z toho jídla mi začíná být ňák blbě. Asi průjem. Letím na záchod, seč můžu. Ten je ovšem okupován sestřenicí, jejíž metabolismus to taky zřejmě neunes a žaludeční šťávy se vzbouřily. Taktak stíhám na zahradu. Takže pod strom…

19.10 Přicházím ze zahrady. Zadní část těla necitlivá. Proud nejde. Jsme při svíčkách. Idylka.

19.11 Záchod volný. Běžím tam.

19.20 Příchod ze záchoda. Rodina rozložila staré fotky.

19.21 Proč se vždycky lidi o svátcích tak přežerou? Zase pádím na záchod.

19.30 Příchod ze záchoda. Babička brečí. Vzpomíná při fotkách na své rodiče.

19.31 Aúúú! Záchod! Tak dlouho se chodí s … na záchod, až se záchod… No, tak daleko to snad nepůjde.

19.40 Příchod. Brečí už i dědeček.

20.00 Brečí babička, dědeček i teta.

20.05 Odvážím se vzít si linecké kolečko.

20.06 Help! Záchod! Ty jo, ten čas snad musí být světový rekord! Jde to ze mě horem i dolem… Proč vlastně existuje Silvestr???!!!

20.30 Příchod. Brečí babička, dědeček, teta a bratranec, který dostal pár facek, protože převrh svíčku na fotky. Z fotek zbyly ubohé zbytky. To je skoro k pláči, ale pozdě plakat nad rozlitým mlíkem.

20.35 Sestřenice navrhuje, abychom ty prskavky rozvěsili ven na stromek.

20.36 Sprintuju na WC.

20.45 Jdu ven. Snaží se uvést prskavky do chodu. To bude krása! Přece jen to nemusí být zas tak špatné…

20.46 Jdu na záchod, tentokrát normálním krokem.

20.50 Slyším řvaní „Vodu!“ a s nadlidským úsilím vybíhám ze záchoda. Opět: Nechval dne před večerem!!!

20.51 Zjišťuju, že stromek chytl. No ještěže je venku.

21.00 Stromek uhašen.

21.05 SLÁVA!!! Nechce se mi na záchod! Vracíme se domů.

21.10 Zjišťujeme, že cukroví, které jsme nechali na stole, sežrali psi.

21.20 Babička přináší salát. Opakuje asi po třiadevadesáté, že mísa je po prababičce.

21.30 Při mytí nádobí studenou vodou mísa rozbita. Střepy přinášejí štěstí? Blbost!!! Spíš facky.

21.35 Asi jdu na záchod.

22.00 Sestřenice navrhuje, abychom se šli kouknout ven.

22.05 Na náledí sestřenice padá a ňák se nezvedá.

22.10 Donesli jsme sestřenici domů. Strejda ji odváží do nemocnice.

22.30 Strejda přijíždí bez sestřenice. Dvojitá fraktura. Rovnou si ji tam nechali.

22.40 Pijeme víno.

22.50 Babča s dědou to balí a jdou spát.

23.00 Zalomil to i bratranec.

23.05 Nudím se a jdu na záchod.

23.06 Příchod ze záchoda.

23.10 Teta se dává do vyprávění starých příběhů. Nasazuju si walkmana.  Co je to za Silvestr!

23.20 Ňák to škvrčí. Asi baterky. Sundávám walkáče a zjišťuju, co je.

23.30 Zjištěno. Přetrhla se mi kazeta. Taky bych nejradši někoho přetrhla…

23.40 Zapli proud. Není nic tak hrozného, aby to nemohlo bejt ještě horší.

23.45 Budím bratrance, pouštím hudbu z magneťáku a donášíme nové druhy cukroví.

23.55 Jíme a jíme.

23.57 Chce se mi na záchod. Ale to vydržím.

23.58 Sakra… Jak se do lesa volá…

23.59.30 Ještě pár minut… Záchod!!!

23.59.40 To snad není pravda! Nesnáším Silvestr!

23.59.45 Připravuje se odpálení šampusu.

23.59.50 Ááááááá!!!!!!! Letím na záchod!

23.59.55 Sedím na záchodě. To stihnu…

23.59.59 Nestihnu. Pozdě bych honit.

24.00 Stále sedím na záchodě. Zvenku se ozývají výbuchy petard, dělbuchů…

24.05 Ještě furt. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Ti lidi venku snad nemaj rozum, z toho by jeden ohluch! A to jsme ještě na vesnici!

24.30 Příchod ze záchoda. Všichni spí. Ňák se zlili.

24.40 Balim to. Ach ten Silvestr…….

 

 

 

 

---